Matka smrti a úsvitu

Tak jsme dospěli do konce. :) I v tomto díle mě nejvíc zajímala a i bavila linka s Aefe. I když nedospěla ke konci, ve který jsem doufala, autorka mi přece jen nechala na konci nějakou malou naději. ;) A možná kdyby tahle série byla hlavně o téhle postavě, bavila by mě víc. Líbilo se mi, jak ji autorka pojala, nikdo není jen dobrý nebo špatný a vývoj Aefe to jasně ukazuje. Jak dopadnou Max a Tisaanah je asi celkem jasné. ;) Podle mě se toho moc překvapivého v tomhle díle neděje a je to pěkné, místy předvídatelné, uzavření série. Série stojí za přečtení (hl. kvůli Aefe), ale k ponocování mě nedohnala, víc mě ale bavila série Koruny Nyaxie. ;)

Příběh spojuje všechny hlavní dějové linie a zároveň si zachovává podobné tempo a atmosféru jako v druhé knize. Svět a systém magie se dále přirozeně vyvíjejí. I když jsem si užil čas s hlavními postavami, stále jsem si přál trochu více vhledu do některých postav – zejména do Nury a Maxova bratra. Některé dějové linie se ke konci zdály trochu uspěchané a nebo bych některé části knihy trochu osekala, ale celkový dojem ze série je skvělý. Tisaanah a Max pro mě zůstali srdcem série. Ráda jsem sledovala, jak se jejich vztah v průběhu trilogie vyvíjí, a jejich neochvějná oddanost jeden druhému byla bezpochyby mou nejoblíbenější částí příběhu. Děj Aefe a Caduana byl složitější. Nejsou to nijak zvlášť dobří lidé (ani víly), a přesto vás psaní nějakým způsobem nutí truchlit nad vším, co ztratili. I tak jsem Caduanově motivaci nikdy plně nevěřila. Celkově se jedná o solidní čtyřhvězdičkovou trilogii. Text je nepopiratelně krásný, svět fascinující a postavy nezapomenutelné. Myslím, že můj největší problém je, že moje očekávání po první knize byla neuvěřitelně vysoká a série prostě nikdy nedosáhla emocionálního vrcholu, v který jsem doufala, ale i tak jsem moc ráda, že jsem si sérii přečetla.