Knížka, respektive vzpomínání paní Šáchové, je velice zajímavé. Na této dámě je zřetelně poznat, že si ze svých předností a půvabu, nelámala hlavu. Brala vše s nesmírným nadhledem, ale i s lidskou pokorou. Nejvíce mě zaujalo, jak se staví k církvi - své profesi. Ač jí víra v životě dala a pomohla v mnohém..., tak ji nevnímá jako takového bílého beránka, bez sebemenší poskvrny... ,,Možná, že je to dobou, nebo lidmi, kteří tyto instituce řídí..." Kniha mě v lecčem pobavila, zároveň donutila zamyslet se nad mnohým.