Mám tě v hrsti

47. díl s policistkou Dallasovou v roce 2061, to už mluví za vše. Autorka má své čtenářky ráda a tak jim opět servíruje neuvěřitelný, strašidelný příběh s hodně velkými dávkami kávy a trochou uměřeného napětí. Jinak nevím, co bych pěkného o knize napsal, abych nadšené čtenářky neurazil. Snad jen, že už to víckrát neudělám, ale to už jsem tady tvrdil u dvou románů z této řady a opět jsem se nechal nachytat.

Tentokráte autorka zacílila na fanoušky série. Setkali jsme se s téměř všemi, které máme rádi, vychutnali si opět originální příběh, chvílemi přemýšleli, jak bychom se my zachovali tváří v tvář podobné neřešitelné situaci, a jako bonus si užili atmosféru kolem předávání Oskarů. Odkládala jsem knihu až na první dny v lednu, abych ji mohla zařadit do nové Čtenářské výzvy. Paní spisovatelka slaví neuvěřitelné kulatiny. Kéž jí ještě dlouho nedojdou nápady a stárne stejně pomalu jako Eva :o) Moje čekání bylo opět odměněno výborným, strhujícím příběhem. Tento díl série je trochu problematičtější, pokud ho vezme do ruky někdo, kdo nezná žádný předchozí díl, protože osob se v něm vyskytuje opravdu hodně. My, co celou tu partu "známe" ovšem jásáme i nad kravatami a ponožkami týmu !