Mág Gryf

Povstanie napreduje a my máme možnosť nahliadnuť na celé udalosti cez prizmu Gryfových zážitkov. Najsympatickejší mi bol Azran Bedlam a potom Shade. Neviem prečo, ale hlavných hrdinov vykresľuje Knaak strašne odpudivo. Zato zlosyn Azran mi bol oveľa bližší.

Legendy Dragonrealmu jsou problematická série z toho důvodu, že z původní ságy vlastně víte, o čem jsou, a jak dopadnou. Takže napětí je pryč. Dále už znáte osudy všech více či méně tajemných postav série, takže i příjemná aura neuchopitelnosti a divnosti je pryč (a třeba takoví Shade a Temný kůň se tu jen plácají dějem odnikud nikam). Zbývá tedy samotná zábavnost a spád vyprávění, a to Knaak vždy uměl dobře, takže i Mág Gryf je čtivá, rychle ubíhající kniha...po jejímž dočtení si uvědomíte, že v původních knihách epicky a velkolepě popisovaná Válka o změnu je nakonec napůl osobní konflikt mezi několika postavami, a pocit globálnosti se nedostavuje. Baví to, v některých pasážích to hezky doplňuje lore, ale ve finále se jedná o částečně zbytečnou knihu. Už druhou ze tří. Uvidíme, co poslední díl trilogie.