Heiko Schrang nabízí jed a protijed v divokém koktejlu. V první části se dozvíme, jak je s naším světem nejspíš všechno trochu jinak, než si myslíme. Od nacistů v CIA, Marshallova plánu, 11. září, po krizi na Ukrajině a mnoha dalších věcí. Hodně se samozřejmě věnuje Německu, kdy mimo jiné tvrdí, že němečtí kancléři stále musí podepisovat tajnou kancléřskou listinu o podřízení vítězným mocnostem, což bylo ujednáno po druhé světové válce. Nakonec to má docela logiku. Nebo alespoň po válce mělo. Další taje a nechutnosti německé politiky jsem ale přeskakovala. Co z toho všeho je pravda? I malá část by byla dost šílená... A náš svět dost šílený je, o tom není pochyb. Aby to všechno děsivé napravil, předkládá autor jako protijed ve druhé části knihy návod, jak se s tím vším vyrovnat a nezbláznit se. Asi musel tuhle duševní školu sám nutně použít, aby se nestal paranoidní a nepomátl se. Ta hranice je dost tenká. Ponořil se do toho hluboko, aby alespoň někde našel jistotu. Helen Schucman, Lao-c, Konfucius, Thich Nhat Hanh, Buddha... No nedivím se, že potřeboval nějaké ukotvení a změnu. Jen nahlédnout, jak to všechno asi je, zděsit se a pak rychle pryč. Nechat tu špínu daleko za sebou. Už jen z pudu sebezáchovy. Moc pěkný je jeho zážitek s křivými schody v buddhistickém chrámu, které mu změnily život:)

V dnešní překotně se měnící době plné fake news člověk neví, co si z různých zdrojů valících se na jeho hlavu má vybrat a čemu (ne)uvěřit. Budeme se vracet ke zdravému prostému rozumu? Kniha každopádně přináší dost podnětů k přemýšlení. Na druhou stranu je dobře, že leccos můžeme s čistým svědomím prostě hodit za hlavu a žít dál svůj nekomplikovaný prostý život.