Lovecraftova družina: Horor u Všech svatých

Po skvělých prvních několika kapitolách radost z četby začala opadat souběžně s kvalitou textu. Příběh, na první pohled komplikovaný, se nakonec zdrcne do strohého nahánění. V téhle části autoři tak často sršeli dobrými i nedobrými nápady, až toho bylo nějak moc. Děj je překombinovaný a prvky hororu samoúčelné. Z psychologického hlediska bylo jednání postav absolutně nereálné a nelogické. Fyzika nedávala smysl v pekle ani na zemi. Všichni měli čas na žerty a vzájemné pošťuchování jako přihlouplí teenageři, ač se ocitali v bezprostředním nebezpečí. A teď ke kvalitě textu. Nejděsivějším prvkem se nakonec stalo slovo "pravda". To se totiž v posledních asi patnácti kapitolách skloňovalo opravdu často. Tak často, že mi na něm zastavilo oko v každé výše zmíněné kapitole minimálně dvakrát, obvykle se ale vyskytovalo četněji. Především mě iritovala formulace, objevující se obvykle po přímé řeči, a ta zněla takto: "Byla to pravda". Nebo "měla pravdu". Představte si, že na tohle narazíte každou pátou stránku. Ale aby ona úchylka na skloňování slova "pravda" nebyla tak výrazná, začalo se to nakonec objevovat i v té přímé řeči. Takže se jedna postava druhé ptá: "Opravdu?" A po dvou odstavcích zní odpověď: "Má pravdu." A co mě skutečně rozesmálo, bylo, když k závěru náš hlavní protagonista prohlásil: "Zdá se, že nám vždycky neříkala úplnou pravdu"... to už jsem měl nutkání knihu hodit na zeď a čekat, jestli se i mně "opravdu" otevře brána k devíti kruhům pekla... Kdyby šlo jen o úchylku se slovem "pravda". Obecně text ztrácel švih. Dlouhá souvětí s tragickým pomocníkem "ale" sice nepodtrhla všudypřítomné napětí a děs, zato čísi neschopnost jednoznačně ano. Na textu prostě bylo znát, že se na něj spěchalo a dost možná taky někoho přestal bavit (autory, nebo překladatele?). A závěr? Ten byl tak tragický, až jsem tomu nemohl uvěřit. Díky posledním čtyřem stranám mi oněch předchozích čtyři sta přišly jako hloupý žert, jako nějaká šaráda...! Velká škoda. Skvělé nápady pohřbeny v příšerném zpracování a neskutečně tupém vyvrcholení. Obálka je ovšem moc pěkná. Jako pocta vůči Lovecraftovi tohle dílo podle mě sloužit nemůže.

Krvave dantovske peklo, nocni mury z filmu Lucia Fulciho a Cthulhu Mythos na 400 strankach bileho papiru. Hodnotil bych nejvissi znamkou, nebyt toho tak trochu odflaknuteho konce.