Litersum - Polibek múzy

Tohle bylo docela příjemné překvapení. Sice už dávno nejsem cílová skupina, ale kdyby mi bylo -náct, tak bych byla z knížky nadšená. Líbil se mi originální svět Litersa, živé knižní postavy i nápad, jak vznikají múzy, antimúzy, inspirace a blokády. Velmi milá byla i romantická linka a kocour Sheldon. Malou mi byla sympatická a vážně jsem jí fandila. Konec knihy jsem přečetla jedním dechem, ale… Trochu mi skřípala detektivní linka, zejména chování policie při vyšetřování vražd, s ohledem na cílovou skupinu čtenářů se tohle asi dá ještě pochopit. Daleko víc mi vadilo, jak se na poslední chvíli v závěru měnily a upravovaly zákony fungování Litersa. To mi pokazilo celkový dojem, myslím, že v tomhle případě by méně bylo více. Nakonec jsem ale ráda, že jsem si knížku přečetla. Dlouho jsem to odkládala, protože jsem si mysela, že jde o první díl série, ale příběh je ukončený. Další díly budou nejspíš volně navazovat na svět Litersa s jinými postavami a jiným příběhem.

60% - Achjo, kdyby tak autorka víc propracovala svůj svět a vztahy mezi postavami namísto neustálého omílání toho, jak si hlavní hrdinka potřebuje dát kafe, jak ho vaří, jak si ho kupuje, jak ho pije z kelímku, jak nesnáší kafe u hlavního hrdiny, jak si jde s úlevou konečně udělat kafe (poté, co jedno zrovna dopila), jak se cítí divná v zemi, kde všichni pijí čaj a jak... kafe, kafe, kafe. Pravda, kávě příliš neholduji, ale po dočtení téhle knížky se mi už při zmínce o ní téměř zdvihá žaludek. A jen o málo lepší to bylo se sto a jednou historkou na téma hrdinčina kočka - kočky mám moc ráda, ale i tohohle prostě bylo příliš. Zkrátka si z tohohle příběhu (pokud vůbec něco) budu pamatovat hlavně kafe a kočku (drobné plus za její pojmenování Sheldon), na úkor děje a celého universa. Autorčin svět mi přišel dost neuchopitelný a v mnohém nedomyšlený - myšlenka existujících knižních světů, kam se lze přenést (a kudy lze cestovat přes knihkupectví dokonce i do normálního světa), není nová, ale tady to má takovou podivnou organizaci a fungování (Ústředí, Agentura s nesmyslně zabedněnou ředitelkou, Akademie, knižní postavy, které se mohou přenést do reálného světa a dokonce tam plodit děti a vraždit), že jsem po celou dobu čtení pociťovala nespokojenost, která by ale byla o mnoho menší, kdyby hlavní hrdinka Malou nebyla jen charakterově nevýrazná dívčina, ale začala se o svět Litersa zajímat dřív, než kolem ní začali umírat lidé. Nedokázala jsem pochopit, že se holka dozví, že má skutečnou matku a její otec je záporák z knižního příběhu, a jí vůbec nezajímá, ze které knihy je její otec nebo její mentor Tom, jak vlastně celý ten svět funguje a ohledně svého poslání "antimúzy" se spokojí s vysvětlením, že spisovatelům krade nápady z jakéhosi důvodu zachování rovnováhy (??!!!). Vůbec ty nakombinované fantasy postavy (dcera/syn matky/otce reála a matky/otce literární postavy) mi nedávaly moc smysl - jaký je rozdíl mezi vynálezcem, inspirací a múzou - když vlastně všichni slouží k tomu, aby dodali spisovateli nějaký nápad - a následně zjistíme, že totéž vlastně může dělat i antimúza? Další problém byl, že jsem mezi ní a hlavní mužskou postavou policajtem Lansburym necítila prakticky žádnou chemii a nijak na mě nezapůsobily ani postavy kamarádek Emmy a Thii. Ještě tak vztah s matkou policejní šéfkou byl docela fajn. Pokud někdy vyjde druhý díl, asi to nebude svět, do kterého bych se toužila znovu podívat.