Kniha vychází ze skutečné události: v únoru 1862 zemřel na tyfus jedenáctiletý Willie, syn amerického prezidenta Abrahama Lincolna, a podle různých dobových zpráv otec v noci po pohřbu navštívil synovu hrobku a setrval s mrtvým synem jistou dobu o samotě. Román se odehrává oné noci na hřbitově zabydleném duchy nedávno zesnulých i dávno mrtvých a příběh vyprávějí stovky hlasů starých i mladých, hlasy mužů, žen i dětí, bílých i černých. S chlapcem Williem se setkáváme v bardu, což je termín z tibetského buddhismu označující stav mezi smrtí a novým zrozením, a sledujeme další „bytosti“ podobně uvízlé na hřbitově, které nechtějí akceptovat svou smrt. Experimentální román je strhujícím zkoumáním smrti, zármutku a lásky, vyprávěný naprosto jedinečným, téměř básnickým způsobem.