Likario

Velmi povedené pokračování Nejlepšího dne, ten se mi sice líbil o trochu víc, ale i Likario se moc dobře četlo. Ucelený děj byl na rozdíl od povídek za začátku nezvyk, ale jen na chvilku. Celá knížka má dobré tempo, opět oceňuji, že se zde nenachází hluché pasáže. Šlechta ukazuje netradiční pohled do světa elfů, orků, goblinů který pěkně kombinuje s upírem, vlkodlakem a doktorem Frankesteinem. Baví mě jeho představivost o soužití všech možných ras - jak mladá goblinka uhání půlelfa a jak se tvoří společenské vrstvy ve městě, kterému nevládnou lidé. Nejvíce jsem se bavil při rozhovorech "Thopsone, ty bejku". Takže za mě, vřele doporučuji.

Skvělá dobrodružná fantasy šlichta plná elfů, elfinek, elfounů, goblinů, goblinek, skřetů, skřetíků a dalších podobných individuí, která parádně odsýpá. Vladimír Šlechta opět dokázal, že patří ke špičce českých žánrových autorů. Sice jsem ze začátku fantazíroval, jak by to vypadalo, kdyby bylo Likario povídkovou sbírkou, ale… pak jsem se na to vykašlal a četbu, která mi zabrala dva dny, jsem si užil. Sice si pořád myslím, že Šlechta silnější v povídkách než v románech, ale Likario se mi líbilo, byť Nejlepší den pro umírání se mi líbilo o chlup víc. Ale tohle taky není vůbec špatné – hlavně tou variací na Draculu – to mi přišlo jako dobrý nápad. A taky to, že z toho autor neudělal rozmáchlou válečnou epopej o třech dílech, ale parádní dobrodružnou četbu na 300 stran. Smekám. ps: ta obálka je fakt parádní