Kniha o rozbité rodině z okraje společnosti. Nefunkční otec, u kterého jsem i přes jeho nespolehlivost a nezodpovědnost cítila k synům jistý druh lásky a starostlivosti. Třináctiletý Brian se snaží být dospělý, přesto to jediné, po čem touží je opět láska, ať už k nemocnému bratrovi, o kterého se stará nebo otec, o kterého se bojí a jehož uznání potřebuje. Kniha se mi moc líbila, zvláště dialogy byly hodně povedené.

Velice smutná kniha. Celou dobu jsem si říkala, co ta matka... ta je tam zřejmě zmiňovaná jen proto, že existuje, přitom v příběhu figuruje jenom jako jakýsi hrozivý stín. Vůbec jsem nechápala, že nemá nejmenší zájem o život svého mladšího syna. A možná to tak bylo i lepší. Připadala mi jako hysterická a protivná osobnost, jenom z útržků, které jsem se o ní dověděla (neodsuzuji, že se zhroutila, to nevíme, jak bychom v její situaci reagovali ani jí nezazlívám, že opustila otce, se kterým se podle všeho nedalo normálně žít). Otec je sice asociál, ale aspoň své děti miluje. O tom jsem při čtení knihy vůbec nepochybovala. A je vidět, jak je otec na lásce a pozornosti Briana závislý (viz poslední průšvih, kdy má strach, že o syna přijde, žárlí na Emila, že se s Brianem hezky a přátelsky baví. A třináctiletý Brian? Přátelský, bezelstný...Cokoliv s dobrým úmyslem začne, se mu vymstí. Prostě každý jeho dobrý skutek a snaha byly po zásluze potrestané :-(