Lesní sny

Tohle jsem si na dušičkový víkend načasovala dokonale :)) Představte si zapomenutý kemp s červenými chatkami, jezero uprostřed švédských lesů a minulost, která se rozhodně nehodlá nechat pohřbít. Do toho pár postav…Pernilla, Richard a Ranja. Každá má svůj vlastní příběh, svá tajemství a hlavně svůj význam pro celou zápletku. Postupně poznáváme jejich osudy, tajemno a něco, co si tak úplně neumíte vysvětlit. Celý příběh má zvláštní, tajemnou atmosféru a postupně ve vás probouzí zvědavost. Kapitoly jsou krátké, děj pěkně odsýpá a já prostě potřebovala vědět, jak to celé dopadne. Takže odkládat? To ani náhodou! Moc mě bavilo, jak se tu prolíná klasická thrillerová zápletka s něčím nadpřirozeným. A přesně ta nejistota, co se vlastně děje, mě nutila číst dál. Pokud máte rádi tajemné příběhy, lesy, stará tajemství a lehké mrazení v zádech, toto vám můžu doporučit. A jestli si je necháte na podzimní večery, stejně jako já, trefíte se podle mě do černého. Díky vám nakladatelství MOBA jsem mohla vyrazit do švédských lesů, kde není radno jen tak kempovat! A protože mi tahle návštěva fakt sedla, ráda si od autora střihnu i další knížky.

Příběh se odehrává během několika dnů koncem října a každý tento den zažíváme z pohledu různých postav. Již v prologu se setkáme s první postavou, Williamem Malmem, úspěšným miliardářem, který vzpomíná na své dětství na usedlosti v lesích, jak chodil se strýcem lovit tetřevy. Tehdy byla jeho rodina chudá, ale poté co zbohatl, se mu podařilo sídlo odkoupit. Zmiňuje se také o legendě, kterou mu jeho strýc vyprávěl, že v lesích žije krásná, ale nebezpečné Lesní paní a láká muže, aby sešli z cesty. Na začátku mi tato postava nepřišla moc důležitá, postupně ale začíná prolog dávat čím dál tím větší smysl. Další postavou je Pernilla, matka tří dětí, která se chystá na každoroční sraz s přáteli do kempu jménem Borovice. Původně to působí jako starý dětský tábor, ale postupně vyjde najevo, že Pernilla byla v mládí závislá na drogách a Borovice byla odvykačka. Celou dobu je poznat, že Pernille se odjet vůbec nechce a má z něčeho nebo někoho strach. Když dorazí do kempu, chová se dost divně, obchází chatky, ve kterých ale nikdo není, medituje a vzpomíná, díky čemuž zjistíme, co se v kempu před 15 lety stalo, proč vlastně Pernilla na sraz každý rok jezdí a s kým se tu má setkat. Tato dějová linka je ze všech nejtajemnější. Pernilla v kempu zažívá divné věci, ozývá se zde klepání a bouchání na stěny chatek, i když je v kempu úplně sama, slyší hlasy a sem tam i někoho zahlédne. Není z toho ale vůbec vyděšená ani překvapená a my postupně zjišťujeme, že Pernilla vědomě nepřijela na setkání s živými lidmi. Třetí postava je lupič Richard, který se svými kumpány přepadne vůz převážejícího 8 milionů švédských korun. Během akce je ale jeden z jeho mužů postřelen a proto se skupina potřebuje na čas ukrýt a jako nejvhodnější místo se zdá být opuštěný dům u jezera, blízko starého kempu. Richard zde ale postupně ztrácí autoritu a čelí vzpouře svých dvou kompliců. Při potyčce se najednou zjeví malá holčička ve žlutých šatech, kterou už Richard viděl dříve, na lesní cestě během přepadení, a která mu připomíná jeho zesnulou mladší sestru Tove. Ani toto zjevení ale Richarda neuchrání a skončí vážně zraněný a svázaný na pohovce v domě. Díky Tove (nebo zázrakem) se mu však podaří utéct i s částí lupu a přepraví se na loďce přes jezero do starého kempu, kde se ukryje. Poslední postava je Ranja, asistentka už zmiňovaného Williama Malma, která se vydává na jeho venkovské lesní sídlo zkontrolovat strýce Gottharda, který žije nedaleko. Ten je ale docela podivín a schovává se před ní ve sklepě. Ranja se přes to rozhodne zde zůstat a počkat, dokud dělníci neopraví střechu Gotthardova domu poničenou bouří. Z Ranjy jsem měla celou dobu pocit, že je do Williama tajně zamilovaná, a snaží se mu za každou cenu zavděčit. Nakonec je ale vše jinak. A ani Ranja se nevyhne kontaktu s nadpřirozenem. Ubytuje se v domku pro hosty, kde je několikrát vystrašena klepáním na dveře, za kterými ale nikdo není. Osudy všech postav se nakonec střetnou v kempu. Na místě, kde jsou vzpomínky někdy hodně hmatatelné. Knížka mě bavila, četla se moc dobře, jednotlivé kapitoly byly napínavé a místy mysteriózní a lehce strašidelné, což je přesně to, co mám ráda. I když měla něco málo přes 400 stran, pokud bych měla dostatek času, zvládla bych ji určitě přečíst během pár dní. Trochu mě ale zklamal konec, čekala jsem, že bude všechno líp vysvětlené. Hlavně zápletka s Lesní paní, která byla vážně nečekaná, ale něco tomu chybělo.