Lepší být mrtvý

Tak já si myslím, že Lee nastínil bratrovi vizi příběhu a Andrew to napsal trochu po svém. Jelikož jsem sběratelka všech dílů, a vždy se těším na další a další příběh, trochu mi to sebralo ten pocit sounáležitosti s postavou. Plno míst, které by asi Jack měl řešit jinak a po svém. Nějak jsem té Michaele nevěřila a i když to dopadlo v pohodě, konec mě fakt nebavil. Reacher odtajnil celou organizaci a co se stalo? Nic, FBI dál bude tápat, ale to už není věc Reachera, ten se zase vydá na cestu někam.

Krátké. Krátké věty. Velmi krátké. Úderné. Styl zůstává, bratři autoři jedou na podobné vlně. Že vymáhání spravedlnosti bude ve stylu soudce Dredda by mělo být každému jasné, že pravděpodobnost zápletky se procentuálně blíží k nula celá nula zrovna tak, že vyváznout z kritických situací vyžaduje nejen pořádného chlapa, ale také pořádnou dávku štěstí, to je snad také jasné. Hlavně, aby se čtenář po přečtení nacházel s pocitem zadostiučinění ve stavu spokojeně vrnícího kocoura. U Reachera se to pokaždé nepovede, i tentokrát mám pocit kocoura, co se tu a tam nespokojeně zavrtí a ostražitě rozhlédne. I pro reacher-followera mého ražení přicházejí podobné pocity jako už na jaře vyjevila hankamol (minimum napětí, vyčerpané nápady, sice zběsilý, ale přesto podivně roztahaný děj). 65 % (zatím 113 hodnocení s podprůměrem 71 %). … O chvíli později se otevřely přední dveře. Oboje. Vystoupili dva muži. Na tom jsme se nedohodli. Otevřely se oboje zadní dveře. Vystoupili dva muži. Na tom jsme se rozhodně nedohodli. Změřil jsem si ty muže. Měli něco mezi sto osmdesát pěti a sto devadesáti centimetry. Každý vážil tak devadesát kilo. Nic, čeho bych se musel bát.