Lékařem v zemi spícího krokodýla

Miluju knihy z lékařského prostředí, a proto mě Ondřej Šimetka zaujal už před časem v jednom rozhovoru na YouTube. Rozhovory si často pouštím při domácích pracích, ale tentokrát jsem se přistihla, že jsem po pár minutách přestala uklízet, sedla si s vysavačem na gauč a jen poslouchala. To se mi nestává často a většinou je to známka toho, že přede mnou stojí opravdu inspirativní člověk. Když jsem se pak dozvěděla, že vychází jeho kniha s osobními deníky z misí na Východním Timoru, bylo rozhodnuto. A musím říct, že mě kniha naprosto pohltila. Autor v ní otevřeně a velmi autenticky popisuje své mise na Východním Timoru, Srí Lance i v Libérii. Ukazuje, jak náročná je práce lékaře v podmínkách, které si většina z nás jen těžko dokáže představit. Píše o obrovské zodpovědnosti, každodenním rozhodování, nedostatku personálu i vybavení. Nejsilnější pro mě byly pasáže věnované porodnictví. Teprve při jejich čtení jsem si naplno uvědomila, jak samozřejmá je pro nás zdravotní péče, kterou máme v České republice k dispozici. V zemích, kde autor působil, představují i zákroky, které u nás považujeme za běžné, obrovský boj s časem, nedostatkem vybavení i personálu. Nejvíc mě zasáhlo vyprávění o tom, co pro tamní ženy znamená porod císařským řezem a jak náročná cesta k němu mnohdy vede. Přesto z celé knihy nevyzařuje beznaděj, ale obrovská pokora, lidskost a vděčnost. Je vidět, že autor ve své práci našel skutečné poslání, a právě to na mě udělalo možná vůbec největší dojem. Několikrát jsem měla slzy v očích a po dočtení jsem knihu ještě dlouho nemohla dostat z hlavy. Je to nesmírně silné a inspirativní čtení, které doporučuji opravdu všemi deseti.

Knížku Ondřeje Šimetky doporučuji každému, koho jen trochu zajímá zdravotnictví, péče o matku a dítě, situace na Východním Timoru, ale také vhled do toho, jak efektivně fungují projekty Lékařů bez hranic a jak neefektivně mohou fungovat jiné organizace. Jen dobrá vůle opravdu nestačí. Pokud si čtenář uvědomí, jak kvalitní zdravotní péči máme v ČR k dispozici, jak důležitá je pomoc v oblastech s nedostupnou péčí i jak obohacující jsou pro každého jednoho účastníka zkušenosti získané na misích při jeho práci v domovské zemi, pak knížka splnila účel. Zrovna Ondřej Šimetka je člověk, který umí ostatním otvírat oči a s buldočí vytrvalostí prosazovat to, co se mnohdy ostatním zdá jako sci-fi, ať už při své práci přednosty Gynekologicko-porodnické kliniky FN v Ostravě nebo v Senátu ČR. A je to férový a rovný chlap. Víc takových.