Léčivé pohádky pro dětskou duši

Léčivé pohádky pro dětskou duši ve mně zanechala poměrně rozporuplné pocity. Na jednu stranu oceňuji myšlenku a snahu pracovat s dětskou fantazií, emocemi a prožitkem. Knížka má jasný koncept a nabízí i „návod“, jak s ní pracovat, což může být pro některé rodiče i pedagogy přínosné. V praxi ale tento formát příliš nefungoval. Zkoušeli jsme přesně doporučený postup: klidné prostředí, tichý hlas, zapojení fantazie i pocitů…přesto děti příběh jako celek nevtáhl. Ani starší,natož ty menší. Stejný výsledek jsem měla i při čtení dětem svým - doma. Problém jsem vnímala hlavně v pasážích, které mají děti vést a zklidňovat (počítání, opakované kroky apod.), ale ve výsledku působí spíše zdlouhavě a odvádějí pozornost od samotného děje. Děti přirozeně zajímá, „co se stane dál“, a právě tyto vsuvky je spíše brzdily. Výstižně to shrnula otázka jednoho z dětí: „Tak už jsme tam došli…a co tam je?“. Navíc některé formulace na mě působily až příliš abstraktně a pro menší děti hůře uchopitelně (např. výzvy typu „zavři oči, poslouchej můj hlas, nemusíš se o nic snažit, dotkni se skal, které se nerozpustí“). Právě tyto části ve mně vyvolávaly spíš rozpaky než pocit přirozeného ponoření do příběhu. Za mě tedy kniha pravděpodobně najde své využití spíše u starších dětí, které už dokážou tento styl lépe přijmout a zaujme je to. Pro ty menší mi ale tento formát nesedl - ani jako čtenáři, ani jako posluchači.

Kniha je hezká, trochu netypická, pracuje se sugescemi. Čtenáři s knihou mohou pracovat různými způsoby dle věku dítěte. Plus je příručka pro rodiče jak na to. Hodně se mi líbí ilustrace. Dětem se líbí, baví je.