Lassitera beru jako uzavření jednoho celku. A ono to tak opravdu je. A jsem tomu ráda, protože poslední knihy byly pro mě utrpení. A bohužel ani tahle nebyla výjimkou. Jsem naštvaná, protože svět bratrů jsem milovala, milovala jsem to hemžení v jejich obrovským baráku, milovala jsem ty jejich slovní přestřelky, milovala jsem tu hromadu emocí, kterou Wardka dokázala naplnit ty první knihy. Bohužel ty poslední jsou jen ty zbytky klišé bez nápadu. Loučím se tedy s Wrathem a bratry a k těm prvním knihám se budu určitě vracet i nadále. Lassitera bohužel hodnotím nízko, ale nemůžu jinak. A půlka té druhé hvězdy je za tu malou připomínku na Petera Steela, bez něhož by Wrath nebyl takový, jak ho známe.