Pro mně je to nádherný příběh o sebezpytování, výčitkách svědomí, smutku, umírání a lásce na věky. L.J. Shen opět nezklamala. Everlynn mně sice už štvala svým strachem, ale s Joem jsou naprosto skvělý pár. „Řeknu ti, co mi vždycky říkala tvoje máma. Je to dobrá lekce: Buď vděčný těm, kteří ti pomohli, když jsi byl na dně, a buď vděčný i těm, kteří to neudělali. Ty první stojí za to si v životě udržet, zatímco ti druzí ti pomohli si to uvědomit.“ „A když jsem sledoval, jak bitvu s nemocí prohrává, dokázal jsem myslet jenom na to…že ve světě se řeší tolik kravin, víš? Teď, přesně v tuhle chvíli, píše sloupkař nějakého bulváru něco hnusného o popové hvězdě, jen proto, že může. Protože je v kurzu nenávidět celebrity. Politik osnuje, jak zlikviduje kolegu, který mu stojí v cestě k prezidentskému postu. Holka si pláče do polštáře, protože si nemůže dovolit blbou Gucciho kabelku. A přitom lidé ztrácejí životy a klidně by existovali i bez kabelky od Gucciho. Já vím, že se nemají bagatelizovat potíže lidí, ale krucinál, mám pocit, že něco by se prostě bagatelizovat mělo, víš? Jo, být afghánský uprchlík, který se pokouší utéct hroznému osudu, je větší problém, než když tě týpek, do kterýho jsi zabouchlá, nepozve na maturitní ples, a mě už unavuje předstírat, že všechny problémy jsou rovnocenné, když to zcela očividně není pravda!“

Pokud vyjde kniha od této autorky, vím, že si ji určitě přečtu. Příběhy jsou vždy velmi čtivé a emotivní a na hlavních postavách oceňuji, že mají své chyby. O tom prostě život je, abychom se z vlastních omylů poučili a pokud se zadaří i prozřeli. Zde má děj mnoho předvídatelných událostí a myslím si, že by vyprávění obohatilo, kdybychom znali i myšlenky Dominika a Joea. Nebylo to špatné, ale od L. J. Shen jsem četla určitě lepší.