Lady detektiv

Děj nás zavádí do poválečné Anglie. Hlavní postavou je detektivka Fiola Fenomenová. Dostává na starost případ několika vražd na malém městě. Jenže jí tak trochu kolega hodí na krk jeho šestnáctiletou dceru Virginnii, kterou má Fiola hlídat. Fiola byla sebevědomá, chytrá, neplatili na ní žádné lichotky a preferovala inteligentní, samostatné a logicky uvažující muže. Nepotřebovala žádné dary ani poklady. Na mě působila někdy až odměřeně a chovala se na můj vkus povýšeně. Chápu, že bylo těžké prorazit jako žena vyšetřovatelka, ale stejně se mi to na ní moc nelíbilo. Ač se navenek tvářila jako vyrovnaná žena, ve skutečnosti to bylo ale jinak - cítila se sama, nemilovaná a opuštěná. Druhou linkou je vyprávění z pohledu zmiňované Virginnie. Ze začátku je doma často sama a když Fiola přijde, stejně si s ní nepovídá a moc si ji nevšímá. Jakmile ale odjíždí do malého městečka, stává se život Virginnie pestřejší a zábavnější a to v mnoha směrech. Nekdy se chovala dětinsky, v některých situacích na můj vkus až moc dospěle. Podle anotace jsem čekala detektivku zaměřenou na řešení případu. Při čtení jsem ale měla pocit, že detektivní linka není to hlavní. Dost se odbíhalo do soukromého života a někdy se v případu prostě něco stalo bez vysvětlení nebo se mi to zdálo nelogické. Naopak bylo dost věnováno povahám a charakteristikám Fioly i Virginnie - s těmi se seznámíte dobře. Za mě je to teda spíš klidnější a odpočinková kniha, takové nenáročné čtení. A konec byl na mě až moc “přeslazený”. Věřím ale, že mnoha čtenářům to tak bude vyhovovat. Baví mě objevovat nové současné české autory, takže jsem ráda, že se mi kniha dostala do ruky. Určitě budu dál sledovat autorčinu tvorbu.

Román na první pohled slibuje klasickou detektivku z poválečné Anglie, ale velmi brzy je zřejmé, že kriminální zápletka zde hraje spíše vedlejší roli. Autorka se místo pátrání soustředí více na psychologii postav a širší společenské souvislosti, což může být pro část čtenářů příjemné osvěžení, pro jiné však zdroj zklamání. Hlavní hrdinka Fiola Fenoménová je zajímavě vykreslená postava – silná, ale zároveň zranitelná žena, která si s sebou nese stíny nedávné války. Právě trauma druhé světové války, spolu s tématy osamělosti, potřeby blízkosti či komplikovaných rodinných vztahů, tvoří skutečné jádro knihy. Detektivní linie se postupně odsouvá do pozadí a slouží spíše jako rámec pro vhled do vnitřního světa postav a do atmosféry tehdejší britské společnosti, poznamenané, mimo jiné, třídními rozdíly. Slabinou knihy je její rozvláčnost. Text působí místy až příliš „ukecaně“, některé pasáže by si bez újmy zasloužily výrazné zkrácení. Tempo vyprávění tím trpí a napětí, které by čtenář od detektivního příběhu očekával, se často vytrácí. Na druhou stranu právě v těchto částech se skrývá autorčina snaha o hlubší výpověď, byť ne vždy zcela zvládnutá. Styl psaní naznačuje, že by mohlo jít o autorčin debut – je zde patrná ambice i cit pro atmosféru, ale zároveň i určitá nevyváženost a potřeba větší autorské sebekontroly. Přesto kniha není bez kvality: nabízí zajímavý pohled na ženskou hrdinku v netradiční roli i dobu. Lady detektiv tak lze doporučit především čtenářům, kteří nehledají čistokrevnou detektivku, ale spíše psychologický román s kriminální kulisou. Pokud přijmete pomalejší tempo a důraz na vnitřní svět postav, může pro vás být tato kniha podnětným čtením.