Krycí jméno E219

"Stejně umřeš, tak co řešíš?" Erik Wilson, je hlavní hrdina celého příběhu. Po vyhození z nápravného zařízení, které se nazývá Beznaděj, se Erik ocitá v ulicích postapokalyptické Las Vegas, kde se snaží přežít. Všude jsou Nakažení. Musí je nemilosrdně zabíjet, jinak se stane jejich obětí on sám. Nákaza se šíří rychlostí blesku, a jedinou cestou, jak z toho ven je smrt. Jak dlouho tohle všechno může Erik vydržet? Je nějaká šance najít protilék a zachránit lidstvo před Nakaženými? "20. listopadu Svět se asi zbláznil, já největší vědec všech dob, jsem se nakazil svým vlastním virem! Jak se to mohlo stát? Musím rychle najít tu vakcínu." Vše začíná prologem, který je psán formou deníku. Zjišťujeme, jak šílený japonský vědec vyvinul vir a sám se jím nakazil. "22. listopadu Mé dny jsou asi sečteny. Strašně trpím, můj geniální experiment se vymkl kontrole." Musím říct, že kniha se nečetla špatně, děj ubíhal rychle, ale něco tomu chybělo. Neměla jsem vůbec žádnou představivost. Vlastně kecám, jediné co jsem si představila, bylo zničené Las Vegas a to je tak všechno. Hrdiny jsem si nedovedla představit vůbec. Věk, vzhled? Prostě ani ťuk. Erik byl podle mě arogantní tupec a já si ho oblíbit nedokázala. Scott, Christina, Sunshine, Johnson, Vanessa a další? Prostě tam byli a příběhem nějak propluli. "Podvědomě si od ní stále držím odstup. Vnitřně pořád doufám, že zase vyskočí a se slovy, že jsem debil, mě trefí svým šípem." Kniha měla ohromný potenciál, ale podle mě ho autorka plně nevyužila. Možná by neuškodilo pár stran navíc a trochu některé situace, postavy rozepsat. No, rozhodně jsem nečekala takový konec. Ten mě opravdu překvapil, a já ho pochopila až na posledních stránkách. Příběh jako takový nebyl špatný, mám ráda knihy, kde hrozí zkáza lidstva, ale u mě se při čtení tohoto díla nedostavil ten "wau" pocit, proto bych hodnotila jako slabší průměr. Ale na druhou stranu, když vezmem v potaz věk autorky, a že to bylo její první dílo, tak to špatné nebylo. Možná jsem od knihy čekala daleko víc. Určitě doporučím nenáročnému čtenáři. Jako jednohubka na jeden večer je to dobré čtivo. Jak se říká: Sto lidí, sto chutí. Rozhodně si počkám na další dílo autorky. Třeba mile překvapí. Já tímto děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku.

Svět, jak ho známe, už neexistuje, neboť jej zasáhl uměle vytvořený vir, na který neexistuje lék a lidé jeden za druhým umírají. Vir napadá mozek obětí a transformuje jejich myšlení na úroveň prvoků. Jakmile se jednou nakazíte, už vám není pomoci. Hlavní hrdinou je Erik Wilson, odsouzený vězeň, který má teď kvůli viru dovolené vycházky a zdá se, že mu nic nechybí. Brzy se však do věznic začnou stahovat poslední zdraví lidé a pro Erika v jeho cele už není místo. Jako kriminálník nemá nárok se skrývat a tak je propuštěn. Najednou se Erik ocitá mezi Nakaženými a tím začíná boj o holý život... Krycí jméno E 219 je postapokalyptický román z pera mladé české autorky Terezy Hřídelové, která vystupuje pod pseudonymem Terry Shaft a Krycí jméno E 219 je její první vydaná kniha. Předně musím říct, že postapokalyptické romány či dystopie čtu jen velmi výjimečně. Tato kniha mě však zaujala hned na první pohled, a to nejen krásnou obálkou, na níž je vyobrazeno zničené město Los Angeles, ale také zvolenými barvami a lákavým nápisem "Stejně umřeš, tak co řešíš?". Po přečtení anotace bylo rozhodnuto, příběhy o zombících mě vždy bavily a myslím, že jsem na téma "nakažení" shlédla nespočet filmů. Hned se mi vybavil Brad Pitt a Světová válka Z a těšila jsem se, že si o něčem podobném přečtu i v této knize. Zda má očekávání byla splněna, se dočtete níže. Kniha se dělí na dvě části a má celkem 20 kapitol. Vše začíná lákavým prologem, ve kterém se dozvídáme, že jistý japonský vědec vyvinul mutaci viru, jehož vzorek nazval X219, kterým se nakonec sám nakazil. 20. listopadu večer "ÁÁÁ! Můj poskok vypustil do světa vakcínu! A já se nakazil svým vlastním virem! Ta bolest je nesnesitelná! Už mi padají i vlasy a zuby! Okamžitě ho musím poslat na druhou polokouli pro lék." V další kapitole se seznamujeme s hlavním hrdinou Erikem Wilsonem, který je bez pardonu propuštěn z přeplněné věznice, aby udělal místo jiným, dosud zdravým, ale hlavně netrestaným lidem. Erik Wilson je postava svérázná, arogantní, ale mně především nesympatická už od prvních stran. Celkovou představu o Erikovi si však čtenář udělá jen prostřednictvím jeho chování, protože o vzhledu či věku nepadne ani slovo, což považuji za velké mínus. Těžko se pak ztotožňuji s postavou, která vypadá všelijak a nijak. Nejvíce mi však vadil slovník hlavního hrdiny, neboť používal dost sprostých slov, která asi měla působit drsně, ale já vulgarity v knihách moc ráda nemám. Co se týče vedlejších postav, těch bylo hned několik - Christina, Scott, Sunshine, Johnson, Vanessa a další. Myslím, že vedlejší postavy si oblíbíte mnohem více, než Erika. Přesto všechny tak nějak zvláštně příběhem propluli. Za plus knihy považuji to, že snad na každé stránce probíhá nějaká akce, protože hlavním úkolem Erika je mezi Nakaženými přežít za každou cenu, takže často dělá doslova husarské kousky. Bohužel velkým problémem knihy je absence jakéhokoliv smysluplného děje. Čtenář bude většinu času zmatený a bude přemýšlet, co se vlastně děje a proč se to děje. Já jsem se kolikrát cítila jako Alenka v říši divů. Ale co mi v knize nejvíce chybělo, byly popisy místa, kde se děj odehrává a celkově popisy postav, jak už jsem se výše zmínila. Potenciál kniha rozhodně má, příběhu však chybí větší propracovanost, ale myslím si, že vzhledem k věku autorky to bylo dobré. Líbila se mi jazyková skladba vět, věty byly celkem košaté a na mladou dívku působivé. I přes zmatenost děje, jsem knihu četla s velkým očekáváním a napětím, jak vše dopadne. Bohužel závěr vše dokonale pohřbil a zkazil mi zbývající požitek ze čtení. Závěrečné rozuzlení, jaké autorka zvolila, je už několik let v knižním světě pasé, a po pravdě jsem se již hodně dlouho s takovým klišé v závěru knihy nesetkala. Přesto si myslím si, že Terry Shaft jakožto začínající autorka není vůbec špatná, snad si vezme k srdci chyby, kterých se dopustila, a až se vypíše a vše dopiluje, může z ní být nadějná česká autorka. Kniha by se mohla líbit nenáročným čtenářům, který chtějí strávit jedno odpoledne u dystopické knižní jednohubky.