Krycí jméno E219

Námět strašně zajímavý, zpracování bohužel jen strašné... Přitom se to na začátku tvářilo tak slibně! Vězení, odkud čerstvě vykopli nejhorší vězně, aby nadále sloužilo jako poslední útočiště pro ženy s dětmi a drželo teď lidi venku místo uvnitř, vyvíjející se agresivní virus a imunní dítě, které představuje naději lidstva. A k tomu nesympatické postavy s nelogickým chováním, nesmyslný děj (pokud se tak těch 200 stran, během nichž se vůbec nic nestane, dá označit - ale jakože fakt VŮBEC NIC!) a slovní obraty, nad kterými se vám samovolně protáčí panenky a ruka pleská o čelo (a občas máte chuť plesknout jednu i autorce...). Stylistika je tu prostě hrozná, už ani nekulhá, ale leží v pangejtu a cuká sebou, jak kdyby se taky nakazila a záhy měla v bolestech zemřít. Bohužel se to ani nedá svést na nešikovného překladatele, protože pod pseudonymem se skrývá česká autorka. A ten konec? Nemůžu se zbavit dojmu, že to byla jen poslední zoufalá snaha nějak napravit všechny ty případy, kdy jednání postav nedávalo absolutně žádný smysl. Kdyby tam těch posledních pár stran nebylo, nikomu by nechyběly, což se bohužel dá vlastně říct o celé knize.

"Stejně umřeš, tak co řešíš?" Erik Wilson, je hlavní hrdina celého příběhu. Po vyhození z nápravného zařízení, které se nazývá Beznaděj, se Erik ocitá v ulicích postapokalyptické Las Vegas, kde se snaží přežít. Všude jsou Nakažení. Musí je nemilosrdně zabíjet, jinak se stane jejich obětí on sám. Nákaza se šíří rychlostí blesku, a jedinou cestou, jak z toho ven je smrt. Jak dlouho tohle všechno může Erik vydržet? Je nějaká šance najít protilék a zachránit lidstvo před Nakaženými? "20. listopadu Svět se asi zbláznil, já největší vědec všech dob, jsem se nakazil svým vlastním virem! Jak se to mohlo stát? Musím rychle najít tu vakcínu." Vše začíná prologem, který je psán formou deníku. Zjišťujeme, jak šílený japonský vědec vyvinul vir a sám se jím nakazil. "22. listopadu Mé dny jsou asi sečteny. Strašně trpím, můj geniální experiment se vymkl kontrole." Musím říct, že kniha se nečetla špatně, děj ubíhal rychle, ale něco tomu chybělo. Neměla jsem vůbec žádnou představivost. Vlastně kecám, jediné co jsem si představila, bylo zničené Las Vegas a to je tak všechno. Hrdiny jsem si nedovedla představit vůbec. Věk, vzhled? Prostě ani ťuk. Erik byl podle mě arogantní tupec a já si ho oblíbit nedokázala. Scott, Christina, Sunshine, Johnson, Vanessa a další? Prostě tam byli a příběhem nějak propluli. "Podvědomě si od ní stále držím odstup. Vnitřně pořád doufám, že zase vyskočí a se slovy, že jsem debil, mě trefí svým šípem." Kniha měla ohromný potenciál, ale podle mě ho autorka plně nevyužila. Možná by neuškodilo pár stran navíc a trochu některé situace, postavy rozepsat. No, rozhodně jsem nečekala takový konec. Ten mě opravdu překvapil, a já ho pochopila až na posledních stránkách. Příběh jako takový nebyl špatný, mám ráda knihy, kde hrozí zkáza lidstva, ale u mě se při čtení tohoto díla nedostavil ten "wau" pocit, proto bych hodnotila jako slabší průměr. Ale na druhou stranu, když vezmem v potaz věk autorky, a že to bylo její první dílo, tak to špatné nebylo. Možná jsem od knihy čekala daleko víc. Určitě doporučím nenáročnému čtenáři. Jako jednohubka na jeden večer je to dobré čtivo. Jak se říká: Sto lidí, sto chutí. Rozhodně si počkám na další dílo autorky. Třeba mile překvapí. Já tímto děkuji nakladatelství Cosmopolis za zaslání recenzního výtisku.