Křehká příměří

Těhotenství a mateřství. V životě ženy naprosto zásadní období. A to ať ta naplněná a chtěná, tak i ta, která nepřijdou či přijít nemají. Ema je mladá a divoká, chce si užívat života. Ale najednou přijde zlom a do jejího života vstoupí touha. Touha mít dítě. Avšak cesta k vysněnému mateřství bývá trnitá a někdy není lépe ani když se konečně podaří otěhotnět. Hyperemesis gravidarum. Tento latinský název zní děsivě a stejně hrozně se cítí žena, která touto nadměrnou těhotenskou nevolností trpí. Kniha nám přináší téma, které bude vždy aktuální, dokud tu bude lidstvo. A možná stále aktuálnější, neboť se častěji musí řešit to, zda žena vůbec může otěhotnět a jak ji může věda a lékaři pomoci. Od začátku je kniha čtivá, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Je tu zajímavě pospojovaná přítomnost a minulost, kdy postupně odhalujeme, co se hlavní hrdince přihodilo, co již prožila a proč je teď taková, jaká je. Ema je tu popsána tak, že jsem měla pocit, že ji znám, že je moje kamarádka a rozumím ji. Díky tomu, se mě více dotkly všechny její životní situace. Lépe jsem chápala její rozhodnutí a nejraději bych se za ní vypravila, abych ji pomohla. Příběh přináší i spoustu otázek o tom, zda být matkou. Chci to skutečně já nebo se to ode mě jen očekává? Bude to takové, jaké jsem si vysnila? A je tento muž ten pravý? Najdete tu i odpovědi, a to nejen z pohledu Emy. Jaká je však správná, na to si každý čtenář, nebo lépe řečeno čtenářka, musí odpovědět sama. Kniha byla rozhodně zajímavá, místy vážně skvělá, na druhou stranu tu na můj vkus bylo až příliš zvracení a těhotenských testů, i když chápu, že tím autorka chtěla ukázat i tu odvrácenou, nepříjemnou, tvář těhotenství. Jo a asi bych tuto knížku nedoporučovala těm, které se na těhotenství právě chystají….

Křehká příměří jsou knihou o těhotenství a mateřství, ne však asi v takové podobě, jakou si velká část populace představuje. A pokud si náhodou těhotnou ženu představujete jako někoho, kdo zrovna prožívá své nejšťastnější období v životě, pravděpodobně byste si tuto knihu měli přečíst: hlavní hrdinka knihy se rozhodně neprochází s úsměvem ve volných bílých šatech po rozkvetlé louce po boku spokojeného partnera; nejlepším přítelem naší hlavní hrdinky Emy je záchodová mísa, skládací kyblík na zvratky, případně infuze v momentě, kdy v sobě už delší dobu nezvládne udržet ani gram jídla. Tímto stavem netrpí pouze Emino tělo, nýbrž i vztahy (s partnerem, s rodinou, s kamarádkami). Při nekonečných hodinách, během kterých se Ema snaží rozdýchávat nevolnost a odstranit ze svého života všechny nepříjemné pachy, se neubrání myšlenkám, zda tento stav není třeba jen karmickou odplatou za její první těhotenství… Knížka mě bavila moc! Přestože je primárně zaměřena na hyperemesis gravidarum, tedy tematiku nezastavitelného zvracení, její významnou část tvoří toxický vztah a to, nakolik může ovlivnit život a rozhodování. V mnoha momentech jsem se s Emou ztotožnila, bavila mě její síla a vytrvalost, vývoj jejího smýšlení; bavily mě taky ostatní postavy, které nebyly vykresleny černobíle, a já jejich chování, byť negativní, chápala. Jen upozornění pro všechny, kteří mají rádi krátké kapitoly a jasně členěný text - s tím u téhle knihy nepochodíte :D