Princ Henry měl v těle ďáblíka. Nedokázal vydržet na jednom místě, stále něco divokého podnikal, jinak se začal nudit a to nebylo nic pro něj. Pak totiž přišli myšlenky z armády, o děsivém útoku co viděl. Žádná ho nedokázala zklidnit, hledal jen chvilkové povyražení až jednou, uviděl ji stát ve stínu stromu s knihou, mlčenlivou, pokornou a stydlivou. Přistoupil k ní a když uviděl její oči pod brýlemi, pomalu ztratil řeč. Tím se začal rozvíjet další příběh královského potomka. I v tomto díle se setkáme s Nicholasem a Olívií z prvního dílu.

Mně se tento díl líbil více než ten první. Henry byl úplně skvělý a Sarah jsem si také moc oblíbila. Sarah jsem moc držela palce, protože si prožila svoje a štěstí si vážně zasloužila. Henry se opravdu o lidi zajímal a bylo v něm více, než si ostatní mysleli. Moc se mi nelíbilo chování sestry Sarah vůči Henrymu, protože k němu byla nespravedlivá. Jinak pro mě příběh krásně plynul a nic bych na něm neměnila. Bylo to romantické počteníčko a zároveň to bylo vtipné. Ale mám jedno velké ALE... To, co se stalo před koncem, za to bych autorku zaškrtila. Protože jako fakt dva roky? DVA ROKY a úplně zbytečně. No co to jako bylo? Nechci nic prozrazovat, ale mě to hrozně vytočilo. Jinak epilog se mi moc líbil. Navíc je ke knize přidána krátká část s názvem Královsky po letech, která je zajímavá a člověk z ní má pocit, že by měl být také díl o dceři Sarah a Henryho Jane, ale jak se zdá, autorka nic takového nenapsala, škoda. Nakonec tedy hodnotím 4,5*.