Králova klec

První díl série mě naprosto uchvátil a používala jsem při jeho hodnocení pouze samé superlativy. Druhý válečný díl, kteří mnozí kritizovali, byl v mých očích stejně vynikající a pořádně temný. Od začátku série jsem vyzdvihovala barevnost postav. Nenašla se zde žádná typicky kladná a všichni hrdinové měli svá temná zákoutí. A jaký je díl třetí? V mých očích poprvé výrazně slabší. A to hned z několika důvodů. Za prvé série prostě není tak silná, aby mohla být rozložena do takového množství dílů, trilogie by stačila a zde zřejmě ani čtvrtý není konečný. Za další prvních 300 stran je hlavní hrdinka v zajetí, vadilo by to méně, kdyby vhled do její mysli byl příjemnější. Závěr byl jasný a nevyhnutelný, ale musím říci, že mě k dalšímu čtení tolik nenalákal. Ale budu stále doufat a věřit, že série nabere nový vítr a ještě nám ukáže. Tentokrát za mne 3,5.

VŠECHNO SHOŘÍ Ačkoli mnoho lidí dalo Rudé královně po druhém dílu konec, já ne. Nelituji toho. Victoria Aveyardová ukázala, že umí psát, a že se nebojí udělat z oblíbené a kladné postavy někoho jiného - horšího. Ale i naopak. Králova klec mě chvilkami donutila plakat, smát se, vztekat se a usmívat se radostí. Díky tomu jsem přehlížela drobné věci, které se nakonec ukázali jako dost důležité. Příjemnou změnou pro mě bylo, že kniha není napsaná jen z pohledu Mare - ale i z dalších dvou! Některé věci jsem viděla jinak, než je viděla hlavní hrdinka. Ale to nejdůležitější.. Králova klec mě donutila chtít další díl. Konec totiž nezlomil srdce jen Mare, ale i mně. Rozcupoval ho. Poslední věta na poslední stránce? Potřebuji na vzduch.