Král Nezemě

Recenze obsahuje spoilery a může tě odradit od čtení knihy! Hele já miluju Petra Pana! Celý dětství jsem měla crush na Jeremyho Sumptera, takže dark romance s Petrem Panem? Shut up and take my money! Po dočtení je to jen… shut up and burn it! Ale popořadě. Máme tu Winnie. Chudinku Winnie, kterou matka vláčí napříč městy, aby HO zmátli. Aby ji nenašel v den jejích 18. narozenin. Nemají peníze, bo všechno daj čarodějnicím, co jí řežou záda a vykuřujou jí šantou, aby se nedostala do JEHO spárů. No ale bohužel, osudu neutečeš. A tak se v den osmnáctin zjeví ve dveřích týpek, co je ztělesněná mužnost, i když není moc vidět v tý tmě a odnese Winnie, která vypadá jak z Dachau, protože prázdná lednice, chápeš. Odnese ji do Země nezemě. Tady, tady Ztracení klucí hned ucítí, že je JINÁ. Tak moc se liší od ostatních. Na ostrově je to samá šlapka, co jim leze do postele, ale Winnie… aha, udělá to samý? Wait a minute! Udělaj jí ty nejlepší lívance s moruškou a když tlumeně zasténá, penisům v místnosti to neujde. Nesměj se, lívance nemaj bejt sexy, ale Winnie je prostě JINÁ! Ztracené kluci jsou z ní ale úplně že ztracení, temně vrčí, rozšiřují se jim NOZDRY a v hrudi jim duní sténání. Wordbuilding gdě? Charaktery gdě? Stovky let se unáší Darlingové v den osmnáctých narozenin, ale ZROVNA Winnie je ta, kterou jsou všichni posedlí? Když se chová jak laciná šlápota z německýho hampejzu? Jakože doslova jediná zajímavá postava je možná Vane. Ten mě ale ztratil ve chvíli, kdy flusnul kemra Winnie do pusy. Fakt nic mě nevzruší víc než přesně tenhle typ scén. Winnie se ale nedá, však je životem ošuk… ostřílená! Ne nadarmo jí říkali Coura Winnie. Aby unikla, vymyslí přímo ženiální plán. Ošuká Ztraceného chlapce. Ups, první nevyšel. Jde se dál, další už vyjdou! Prostě takový běžný pondělí – unesou tě, aby tě zničili a jediný na co myslíš, jsou jejich klády o rozměru stoletý sekvoje. Petr Pan? Asi nejhorší postava za poslední dobu, co o sobě musí neustále tvrdit, že je zrůda a zvíře, bo jinak bysme to nevěděli, že jo. Ale tak hlavně že: „je velký, roztahuje mě doširoka a já se pod ním napínám, zatímco ve mně REJDÍ, klouže dovnitř a zase ven, dovnitř a ven. Ne rychle, ale pořádně tvrdě.“ Doslova nic v knize nedává smysl – proč by věřili, že jim Tilly chce pomoc, když Petr Pan zabil Zvoněnku? Všechno a všichni tu umíraj, včetně magie, ale jen když se to hodí, že jo. A nevadilo by mi, kdyby to byl jen smut. Jenže ani ten nesmutoval, protože to bylo na úrovni porna ještě z NDR s Helmutem a paňdomácí co uvízla v pračce. „Už budu, už budu, ještě kousek…“ Btw – kdo si všiml, že v anotaci je jméno Wendy, což je ale babička Winnie? Jo a taky je toho pět dílů. Ale myslím, že si radši lehnu na noc do skelný vaty, než abych četla další díl. A překlad opět nezklamal. Protože mi holky máme mezi nohama PUPENY. Ale možná je chyba na mojí straně vysílače a je to i retteling Šípkové Růženky, to by pak ledacos vysvětlovalo. Konec byl úplně absurdní, žádná gradace a vlastně ani pointa. Dávám 0,5/5* a dost možná je to o půl hvězdičky víc, než bych měla?

Tohle nebyla cesta do Nezemě. Tohle byl jednosměrný let do Země zklamání. Jako dítě jsem Petra Pana milovala. Po dočtení téhle knihy jsem měla chuť vrátit se o pár dní zpátky a předstírat, že jsem ji nikdy neotevřela. První šok? Ta kniha je tenká jako žížala. Na jednu stranu je to výhoda, protože utrpení netrvalo dlouho. Šok druhý? V anotaci se píše o Wendy. Jenže hlavní postavou je její vnučka Winnie Darlingová. V tu chvíli jsem začala přemýšlet, jestli anotaci psal někdo, kdo knihu skutečně četl. Winnie celý život žije s vědomím, že si pro ni v osmnácti přijde Petr Pan a odvede ji do Nezemě. Její strach jsem naprosto chápala. Taky bych nebyla nadšená, kdyby mě čekal únos do místa, odkud se ženy Darlingovi vracejí zlomené a bez rozumu. Co už jsem ale nechápala, byl její plán přežití. Spočíval zhruba v tom, že roztáhne nohy Ztraceným chlapcům a Petrovi Panovi. Promiňte, ale ne, ne a ne! Mělo to být temné, pikantní a provokativní. Na mě to působilo asi stejně svůdně jako rozšlápnutý slimák na chodníku. Chemie? Nikde. Napětí? Ztratilo se v Nezemi. Postavy? Tak ploché, že by se daly používat jako záložky do knihy. Celou dobu jsem čekala, kdy se objeví jiskření, emoce nebo alespoň jediný důvod, proč bych měla někomu fandit. Místo toho jsem obracela stránky s výrazem člověka, který se právě zakousl do limetky a snaží se tvářit, že mu chutná jako sladké lívance. Abych ale nebyla jen zlá. Obálka je nádherná. Opravdu. Jen je to jeden z těch případů, kdy je obálka luxusní restaurace a obsah připomíná studené hranolky z benzínky. A ještě jedna věc… na obálce stojí „pikantní romantické drama“. Kde? Protože já tam našla hlavně zmatek, prázdno a několik rozhodnutí Winnie, u kterých jsem jen nevěřícně mrkala. Nebudu lhát. V tuto chvíli už má kniha nového majitele. A myslím, že se u něj neohřeje.