Král lenosti

Tak jo. Tohle byl playboy jak vyšitý. Dědic, hedonista, všechno má na háku, úsměv na rtech a svět u nohou. A proti němu ona – upjatá, ledová, dokonale kontrolovaná PR poradkyně, která má všechno nalinkované a city drží pod zámkem. A samozřejmě že to mezi nimi začne jiskřit. Bavilo mě to jejich škádlení. On lehkej, provokativní, občas až nesnesitelně sebejistý. Ona napjatá jak struna, ale přesně ten typ ženy, co mu nedá nic zadarmo. A když se ta její maska začne pomalu drolit, bylo to vlastně hezké sledovat. Co se mi líbilo víc, než jsem čekala, bylo to, že oba nejsou jen karikatury. Oba si nesou svoje šrámy z dysfunkčních rodin. On si z bolesti udělal lehkost a nezávaznost. Ona si z ní postavila zdi a disciplínu. Každý jinak, ale oba vlastně stejně zranění. A tohle je spojuje víc než jakákoli přitažlivost. Není to žádná emocionální demolice ani horská dráha. Spíš pomalejší, klidnější romance, která stojí na chemii a postupném obrušování hran. Místy jsem si říkala, že by to mohlo mít víc šťávy, ale zároveň… to mělo svoje kouzlo. Takové nenápadné, příjemné. Četlo se to dobře, vztah fungoval a jejich rozdílnost mě bavila. A i když to není příběh, co by mi rozerval duši, je to přesně ten typ romantiky, u které si prostě jen sedneš, čteš a necháš to plynout.

Ana Huang je pro mě sázka na jistotu. Mám od ní načteno vše a nikdy mě nezklamala. Vždy si tu její romantiku užívám se vším všudy. Akorát jsem to začla číst v době kdy jsem chytla menší čtecí krizi.