Kra

„Víš, jaký je rozdíl mezi kurevskou zimou a velkou zimou?! Ne. „Nějakých dvacet stupňů.“ Když jsem přečetl první knihu v sérii „Evropská Space Opera“, Mráz a hry od Jana Hlávky a Jany Vybíralové, byl jsem totálně nadšený. Říkal jsem si, že pokud to bude takto pokračovat, budou to bomba příběhy. Hned však druhá kniha v této sérii mě zase srazila k Zemi. Tedy, ona se odehrává na jiné planetě, než je Země, ale příběh skoro vůbec není poutavý. Obsahuje strašně moc nelogických a nepřímých událostí, které jakoby uměle ženou hlavního hrdinu k jeho vytyčenému místu a úkolu. Malá ochutnávka: Moruše je nějakých dvě stě loktů dlouhá a padesát loktů široká. Má vyklenuté boky a širokou příď a vypadá zhruba stejně elegantně jako stejnojmenné ovoce. Pokud však mohu soudit podle jiných lodí, jenž jsem zahlédl v přístavu, jedná se o typický tvar vhodný pro plavbu v ledu . . . Zhotovena je samozřejmě z plastoceli, univerzálního materiálu, který je zároveň dostatečně lehký i odolný. A když už se tam teda jako konečně dostane, čtenář nedostane nic. Otočíte stránku a pět let je pryč a nikdo se nenamáhal nám říci, jak to hlavní hrdina vlastně celé přežil, krom toho, že si tam našel roštěnku. Také jsem se podivoval nad faktem, že Kra je krutá, lovení velryb je nebezpečné, ale pět let otřelá posádka ledoborce je najednou v koncích. A pan spisovatel nám vlastně ani nevysvětlí, proč nabírá vodu a jak skončili další čtyři ponorky, které loď vedou mezi útesy. Tak že nic proti příběhu, ale jeho obsah je tak na dvě hvězdy. Citát: Nejhorší je první krok. Jakmile ho učiním, otevře se přede mnou celý svět. PS – Možná snad ani nebudu polemizovat nad tvarem moruše . . .

Velmi svižné čtení, které vás hned po pár stranách (doslova) hodí do rozbouřeného moře a jehož spád je výborný. Kniha sestává ze tří částí, které jsou ale dohromady poněkud nesourodé. První je výborná a barvitě popisuje, proč je (i u nás na Zemi) nejlépe placená práce překvapivě rybolov za polárním kruhem. Konec této a celá druhá část je pak zřejmou parafrází prvních dílů Duny (planeta s ledovým oceánem = Kra, látka povzbuzující smysly apod.), kde však vyprávění nečekaně opustí hlavního hrdinu, který celý příběh vypravuje. Hrdina se opět vrací v části třetí, která mi zase okamžitě připomněla dějství Mass Effectu 3 - ale pal to čert, asi není nic jednoduchého vymyslet něco natolik originálního, že jsme to tu ještě neměli. Konec je však podobně useknutý a nepříliš uspokojivý jako v ME3. Celkově vzato je to takový vědečtěji pojatý Kulhánek, avšak s menší dávkou humoru, ale mně to docela vyhovuje.