Kostitepci

Určitě nejsem jediná, koho kniha Kostitepci autorky Nicki Pau Preto na první pohled zaujala nádhernou obálkou a ořízkou. Když k tomu přičtu temný svět nemrtvých tak je jasné, že tohle jsem si nemohla nechat ujít. Hlavní hrdinkou příběhu je Wren, trochu problémová holka, která ovládá magii kostí. Proto se chce stát uznávanou valkýrou, jenže během závěrečné zkoušky je vlákána do léčky a místo vítězství je vykázána na Hraniční zeď. Nebezpečí na sebe nenechá dlouho čekat a Wren je nakonec nucena spolupracovat s Julianem, který pochází z nepřátelského Železného rodu. Ze začátku je to mezi nimi na ostří nože, jenže se musí postavit horším výzvám. Vzájemné spojenectví rychle mění dynamiku jejich vztahu, a také je nutí čelit těm nejhorším pravdám. Na začátku je děj pomalejší, autorka si dává na čas s budováním světa a atmosféry. Nebudu zastírat, v této části jsem se i trochu nudila. Jenže jak přijde na řadu první zvrat, tak mě příběh hned vtáhl. Autorce se podařilo vytvořit zajímavý magický svět, který se točí kolem smrti a kostí. Žádné jiskřivé čáry máry, ale pořádně temná magie, která s sebou nese hromadu následků. Moc mě bavila taková ta pochmurná gotická atmosféra, ta knize dodávala šmrnc. Také se mi líbil vývoj hlavní hrdinky. Nebudu zastírat, Wren mi občas nebyla moc sympatická, ale její vývoj byl skvěle zpracovaný – v závěru si uměla poradit a byla schopná přijmout i své temné stránky. Julian byl miláček, možná trochu nemastný, neslaný, ale oblíbila jsem si ho. Jen ta chemie mezi nimi mi přišla dost slabá. Knihu jsem si ale užila. Hlavně druhá polovina byla samý zvrat, a já musela otáčet stránku za stránkou, abych věděla, jak to celé dopadne. Hrdinové museli čelit těžkým výzvám, dozvěděli se kruté pravdy, přesto je to celé jen posílilo v odhodlání bojovat za to správné. Až jsem litovala, že nemám po ruce druhý díl. Opravdu zajímavé čtení! Tímto moc děkuji @humbook a @humbook_blogeri za poskytnutí recenzního výtisku k sepsání této recenze. Hodnotím 4 z 5*

Zklamání. Není to sice špatný příběh, ale já se fakt nudila. Bylo to ploché, Wren a Julián byli neslaní, nemastní, zkrátka bez chuti – nápad zajímavý, ale jinak tomu chybělo „všechno“, co dělá knihu dobrou. Autorka čerpá inspiraci z Gideon Deváté /což jsem nečetla/, „Her o trůny“ a ze Zaklínače. Tak toto výše uvedeným bohužel nesahá ani po kotníky; na druhou stranu jsou Kostitepci v žánru YA, tak bych zase nerada byla úplně kritická – své čtenáře si to určitě najde.