Koruna strachu

Ráda objevuju mladé české autory a autorky, často mě mile překvapí. Ovšem ke Koruně strachu se trochu rozepíšu… Začátek byl fajn – jelikož jsem nedočetla anotaci až do konce, tak mě první větší dějový zvrat docela překvapil a ten nápad se mi moc líbil. Další body autorka nasbírala docela pěkným worldbuildingem, kulisy příběhu byly jak z pohádky od Disneyho, ale proč by ne. =) Knížka byla hezky napsaná, čtivá, občas se objevily i moc pěkné myšlenky. Jenže pak to začalo trošku skřípat. Napětí se autorka snažila budovat za pomoci mlžení okolo postav a zatajováním informací čtenáři. Co mi vadilo ještě víc, že zapomínala postavám včas rozdat jasné role a motivace. Chemie mezi nimi pak byla zmatená a nebylo úplně čitelné, jaké vztahy máme očekávat, zejména Twain a Bandit mě v určité fázi vážně děsili. Snaha napsat morálně šedé charaktery vedla k tomu, že se postavy chovaly dosti schizofrenně, zejména Sullivan měl v hlavě solidní guláš… Konec už byla zběsilá mentální gymnastika, kde se nastřádala pěkná řádka žánrových klišé. Nicméně úplný konec mi přišel geniální, nevím, jestli to byl záměr autorky… Ale v poslední kapitole a epilogu se odkryla další vrstva celého románu: nic netušící hrdinové vlezli do naivní fantasy, kterou v šestnácti letech napsala jejich teta/matka, když snila své pubertální sny o temném králi. Což dokonale vysvětluje úplně všechno... =)

Spisovatelce se tato kniha opravdu povedla a dobře se četla