Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi

Příjemné a lehké čtení, kniha mě mile překvapila čtivostí i díky krátkým kapitolám a zajímavými ilustracemi. Kloubouk dolů před autorkou - pustit se do studia čínštiny a odjet na Taiwan a pak do Číny. Ovšem díky tomu jsem posledních několik dní mohla její zážitky prožívat prostřednictvím této knihy. Děkuji a těším se na další pokračování.

Věděli jste, že když se v čínštině napíše vedle sebe dvakrát znak pro ženu, znamená to hádka? Nebo že když použijete v restauraci nesprávnou intonaci, stejným slovem si objednáte místo kuřete nakrájený penis? Tohle všechno a mnohem víc se dozvíte v nejpestřejším cestopisu, co jsem kdy četl. Dávkovat, stejně jako u jiné autorčiny knížky Korejské halušky, je potřeba po troškách. Prostě když je nálada, dáte si dvě tři kapitolky. Odejdete bohatší o spoustu poznatků. Například, že když je na Taiwanu měsíc duchů, musíte dávat pozor, abyste něco nerozbili. To duchy přitahuje. Když už se vám něco rozbít podaří, hlavně to neopravujte. Duchové milují čerstvě opravené věci! Jak z toho ven? Hlavně o tom s nikým nemluvte, to duchy vábí taky. Výlet do přírody je fajn, ale hlavně na nic nesahejte, ani na trávu, ušpinili byste se od ní. Příroda je celkově dost nehygienická. Nic tam není zabalené v plastu a tak. Když se rozhodnete darovat peníze, tak rozhodně jen zaokrouhlené kulaté částky. Například 168. Hlavně ne třeba 50 nebo 100, to je hrozné číslo. Ze stejných důvodů se vyhýbete čtyřce. Ve čtvrtém patře nezastavují ani výtahy, je to příliš nebezpečné. Navíc ve většině budov ani čtvrté patro neexistuje, je třetí a pak až páté. Dominika posbírala dohromady střípky z každodenního života a vytvořila pestrou mozaiku nálad, chutí a vůní, která o Taiwanu, Čině a jejich obyvatelích sdělí čtenáři podstatně víc, než jakýkoli oficiální průvodce. „V taxíku nás nakonec bylo sedm. Taxikář už kouřil, takže všichni ostatní si jen připálili od něho.“