Klobouk s oblohou

"„Stane se tím člověkem?" opakovala. „Ajto. Zvostane tomu aj vaše vzpomínání a všecko. Jenomže... vás to změní. Dá vám to spoustu sily, ale oplantá vás to a přívlastní si vás to. A ten poslední maličký zvostateček, co z vás eště zbývá... no, ten sa nejspíš bude bránit a bránit, ale bude čím dál tím menší a menší, až zmizí docela a z vás zvostanou enem vzpomínky." Výrazně lepší než první díl. Humor je stejně vynikající jako pozorování mezilidských vztahů a zákonitostí. A hodně vážných témat. Tonička v dialogu s bábi Zlopočasnou výborné. Dost tady Terry zabrousil do magie a občas mu to zaskřípalo. 4/4

Mi-lu-ju-to. Naprosto. Velmi milé vyprávění o nástupu Toničky do čarodějnické služby, která svižně a plynule směřuje k hlavní zápletce. Okořeněno o úžasný a laskavý humor, díky kterému jsem se nahlas smála na zastávce, v autobusu a v podstatě kdekoliv. Klidně i třikrát, čtyřikrát za stránku. Nejde jen o prokreslenost příběhu a postav, ale zároveň kniha zkrátka má Něco mezi řádky a je to opravdu velké Něco, co ve vás rezonuje během dočítání i po samotném dočtení. Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. Nechám si ho za odměnu po nějaké ne až tak kvalitní knize, abych si spravila chuť.