Musím říci, že s touto knihou jsem dost bojovala. Už jsem četla od autorky hodně knih, tak vím, co mám čekat. Zpočátku se kniha velmi táhla a pak už byla velmi zajímavá, tím něčím mezi nebem a zemí. Mně se nejvíce líbila kniha Černá vdova a Jak chutná strach.

Rozcapená, citově plochá panička se nudí, tak mává zlatou kreditkou svého příliš zaměstnaného manžela a užívá si, kde to jen jde a s kdekým. Je sice adoptovaná, ale určité povahové rysy si nese od svých rodičů. Jak lze postřehnout, její matka pronesla, že první láska ( chudý obyčejný kluk ) naštěstí zemřel Pak nastane obrat a Marie dostane šanci rozhřešení a vykoupení. Bohužel jí to nevěřím a ani nepřeju. Vidím v tom opět její sobecký zájem. Jediné, co hodnotím vážně kladně, je její sterilizace. Když se žena necítí být matkou, nemá mít děti. A málokdo si to přizná. Společnost je tak nastavena - žena = matka. A kdo to odmítá, je rázem odsouzen. Spousta lidí si myslí, že až se TO narodí, příroda a hormony zapracují, ale ve spoustě případů to tak není. Chudáci děti, které jsou takto přivedeny na svět. Žena, která nahlas říká, že nechce děti, jakoby byla prašivá. Já si myslím, že je zralá na metál. O nešťastnou dušičku méně. A co ti chlapi?! To je vážně každý hned připraven v pozoru, když kdejaká zmalovaná nána houkne? Vážně hned stáhnou kalhoty a jdou na to? Já bych ji hnala, že by nestačila počítat schody.