Klaud

Nečekala jsem, že se někdy takhle začtu a takhle nechám strhnout do knížky pro mladé. Rozhodně nejsem cílovka - věkově bych spíš spadala do kategorie rodičů hlavních hrdinek a hrdinů. A sama bych se ke Klaud nikdy nedostala, kdyby autorka už pár let nepatřila mezi mé blízké známé a nevěnovala mi ji. To jen tak na úvod. Tak jsem si jeden večer na chatě uvařila čaj, zatopila v krbu a otevřela ji... a četla na jeden zátah asi do jedný. Protože jsem chtěla vědět, jak to s hrdinkou dopadne. Mrazilo mi z jejího vyprávění, střídavě jsem se do ní vžívala, protože vzpomínky na láskový trable z období gymplu jsou živý, jako by to bylo včera... a střídavě jsem měla obrovskou touhu ji tetkovsky a dospěle obejmout a říct jí "holka, co blbneš, vždyť to takhle vůbec není, copak to nevidíš". A strašně jsem doufala, že na to přijde sama. A ona na to nakonec přišla, což mě hrozně potěšilo. :) A nakonec mě potěšil i ten konec (a to mi obvykle tento typ konců knihu spíš kazí, protože jsem staré čtenářské cynické hovado, ale občas tu výjimku udělám - jako třeba tady). Klaud se zatraceně povedla. Je čtivá, je vtahující, je drásavá a dost do hloubky ukazuje, s čím se "děcka" mohou prát a jak nelehký to pro ně je... ale že i z toho se dá dostat a i takhle těžký situace mohou dopadnout dobře. Dávám do čtenářské výzvy (nejprve O překonávání překážek, a po mírném přešupačení Dnes přidané knihy - letos to dozajista v některém dni Dnes přidaná kniha byla :) a hodně doporučuju. A ne, fakt to není proto, že se s autorkou známe. A moc se těším na další knížky, Aničko! :-)

Ze začátku jsem se trochu lekla, že to bude jen příběh sebelítostivé puberťačky po rozchodu. Ale už po pár kapitolách se přede mnou začal odkrývat mnohem hlubší příběh — o úzkosti, sebepřijetí a malých krocích, které vedou k lepšímu já. Klaudiina cesta byla syrová, občas nepříjemná, ale hrozně opravdová. Moc jsem jí přála její přátele – byli jako malá světýlka, která ji držela nad vodou. Každý z nich měl v sobě kus laskavosti, kterou by si přál mít snad každý, kdo se někdy cítil ztracený. Autorka se nebála jít do hloubky a dotknout se témat, která bývají těžká – sociální úzkosti, deprese, nejistoty. A právě díky tomu kniha působí tak autenticky. Jedinou hvězdu musím ubrat za chvíle, kdy nebylo úplně jasné, kdo ke komu mluví, a párkrát jsem se musela ve čtení vracet. Trochu mě i mrzelo, že jsme se nedozvěděli víc o vedlejších postavách – třeba o věčně duchem nepřítomné Týně nebo o Filipovi, který pořád něco řeší na telefonu. ~ Hodnocení: I přes drobnosti mě knížka mile překvapila. Byla jiná, upřímná a emotivní. Navíc jsem ji přečetla na posezení – a to se mi nestává často. Rozhodně doporučuji všem, kdo mají chuť přečíst si něco citlivého, českého a opravdového. Za knihu děkuji @humbook a @humbook_blogeri #spoluprace