Khaar vzdorující

Možná jsem úplně mimo, ale přišlo mi to jako nepovedený pokus o román ze světa Warhammeru (či WarCraftu). A i když je fajn, že chybějí klasičtí hrdinové na bílých ořích, nějak mi ta schematičnost charakterů docela vadila. Ovšem padouši se umějí ďábelsky smát, na což jsem nenarazil už dlouho. Ono obecně by knize neublížily škrty v přídavných jménech, především mezi těmi, co se ve smyčkách opakují. Výhrady bych měl i stran nepropracovanosti světa, ve kterém chaos vítězí, kde může, přesto si lidé žijí na mnoha místech šťastně a vesele, jako by se nechumelilo. Jinak ale příjemná spotřebka se slušně krvavým otvírákem a pěkným spádem, který vydrží prakticky do půlky. Od Khaarova zajetí však sklouzne děj k obyčejnému přelévání krve a čekání na finální střet, přičemž hrdina vítězí či prohrává čistě dle potřeby autora, protože počet nepřátel v tom roli nehraje. Výsledek tak připomíná amatérské představení black metalové kapely z Prahy a Mostu, na které jsem zapomněl v okamžiku, kdy spadla opona.

Temný příběh plný boje, krve a vnitřností. Mělo to slušné tempo a četlo se to celkem samo. První půlka knížky mě bavila celkem hodně, ale od určitého momentu (nechci spoilovat) už to pro mě ztratilo jistou zajímavost a bylo to takové obyčejnější a jednodušší. I tak si myslím, že to na autorovu prvotinu bylo příjemně čtivé.