Když voláš moje jméno

Adam je velkým fanouškem filmů a přesně jako ve filmu se zamiluje do Calluma na první pohled. Callum však z ničeho nic zmizí, což Adamovi zlomí srdce. Když ho konečně najde, zjišťuje, že je nevyléčitelně nemocný. Navíc se Adamova cesta zkříží s Benem, bláznem do módy. Jejich osudy tak zůstanou nenávratně propleteny. Autorův styl psaní je hodně popisný, ale z hlediska čtivosti to nemá žádný negativní vliv. Kniha mě do příběhu sice nevtáhla tak jako jiné, ale nenudila jsem se. LGBTQ+ literatura je už docela rozšířená, ale většinou se soustředí na současnost. Právě to, že se Když voláš moje jméno odehrává v 90. letech je jedna z věcí, která mě na knize zaujala a autor ji zpracoval skvěle. Bylo zajímavé sledovat, jak byli v tehdejší době vnímáni gayové a to jak obecně, tak u konkrétních lidí. Stejně tak se mi moc líbilo, že se kniha věnovala AIDS. Za mě je to hodně důležité téma, o kterém by se mělo mluvit, ale kromě této knihy jsem na něj narazila v literatuře jen jednou. To je další věc, která činí knihu jedinečnou. Téma bylo krásně zapracované do příběhové linky, ale na můj vkus bylo probíráno mnohem povrchněji, než jsem předpokládala. Vzhledem k celému příběhu bych čekala o dost hlubší sondu do této problematiky. Romantická linka nebyla vůbec špatná, objevilo se v ní i pár zajímavých a nečekaných zvratů, ale nějak mi mezi hrdiny chyběla chemie. Když jsem o nich četla, nevnímala jsem mezi nimi žádné silné emoce, které by se přenesly na mě a já jim tak celou dobu fandila, což se mi, když chemie funguje, stává. Možná to je částečně způsobeno i tím, že byl příběh zastíněn popisy toho, co bylo pro danou dobu typické, především módy a popkulturních narážek. A musím uznat, že to byly zajímavé informace, ale v téhle knize bych si je představovala trochu omezenější, jen pro dokreslení atmosféry a příběhu, nikoli jako markantní část knihy. Autor postavy výrazně odlišil z hlediska jejich zájmů a minulosti. Ale přestože byli všichni na první pohled tak rozdílní, tak co se týká vnitřní charakteristiky, moc velký rozdíl tam nebyl. Vlastně mi všichni přišli po psychické stránce dost podobní, což je škoda. Trochu hlubší popis postav a hned by kniha byla trochu jiná, možná by pak byla hmatatelná i emocionalita a chemie mezi hlavními hrdiny. Kniha Když voláš moje jméno je skvělá, ale k dokonalosti jí chybí trochu hlubší náhled do problematiky AIDS a vetší emocionalita u milostné linky. Ale celkově je to zajímavý titul, který stojí za přečtení. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Yoli.

New York, rok 1990, vrchol epidemie AIDS a do toho všeho dva chlapci hledající lásku. Adam a Ben. Když voláš moje jméno je pro mě těžko uchopitelná kniha. Proč? Sama nevím. Obsahuje totiž vše, co mám v knihách ráda (obzvlášť v těch pro mládež), jen nevím, jak se to stalo, ale nějak po mně celý příběh jen sklouzl a byl pryč. Nevtáhl mě, nevyvolal emocionální bouři, kterou jsem očekávala. Proč? Netuším. Buď jsem po ní sáhla ve špatnou dobu, anebo (a k této možnosti se přikláním) mi nesedl vypravěčský styl autora. Mile mě překvapilo, že stěžejní není vztah dvou kluků, ale jejich hledání sebe sama, hledání svého místa na slunci, a to na pozadí tehdejšího rozpoložení společnosti, která LGBT komunitě nebyla příliš nakloněna (velmi mírně řečeno). A kromě toho, že kluci museli bojovat se strachem z reakce okolí na jejich přirozenost a volbu partnera, museli čelit i všudypřítomnému strachu z epidemie AIDS. Kniha je hodně atmosférická, popisná, plná popkulturních odkazů doby. K tématu je přistupováno citlivě, přesto autor neuhýbá před realitou - tehdy ještě poměrně nový vir na sebe nabaluje jednu oběť za druhou, nejbližší okolí hlavních hrdinů nevyjímaje. Říkáte si, jak je možné, že to s Bárou nezacloumalo? Já taky. Prostě jsem si nesedli - místy to na mě bylo až moc pomalé, a jak jsem psala na začátku, zřejmě mi nesedl autorův styl. Tím ale neříkám, že je kniha špatná. To vůbec ne! Naopak je plná důležitých témat, která vás po dočtení donutí o spoustě věcí přemýšlet. A víte, nad čím vždycky, ale vždycky přemýšlím? Proč je i v dnešní době nutné stále zdůrazňovat, že se jedná o LGBT román... Moc bych si přála, aby se společnost posunula natolik, aby tohle označení mohlo vymizet a nahradilo by ho obyčejné označení "milostný román" .