Když není král

Navzdory početné vietnamské komunitě nemámě v češtině v téměř žádné překlady z vietnamštiny. Je to zvláštní a je to škoda - snad je to tím, jak nesmírně těžká vietnamština je, možná je to jen starý dobrý nezájem, o to zásadnějším počinem bylo vydání výboru Thieppových povídek. Obrazy ze života prostých lidí poskytují nezasvěcenému čtenáři vzhled do rodinných vztahů, dynamika fungování ve společnosti, postavení žen a mužů, rodičů a dětí, bohatých a chudých. A je to bezesporu zajímavý a pro našinci dnešní doby místy do odpudivý pohled. Postrádala jsem časové zařazení povídek a doslov/úvod, který by mi pomohl pochopit autorův význam a aspoň trochu mě zasvětil do kánonu vietnamské literatury. Překlad je nicméně naprosto skvělý, už jen kvůli němu stojí za to knihu číst.

Tohle byl pro mě hlavně jeden velký výlet do neznáma. Do tajů pro mě naprosto neznámé kultury. Do životů lidí, kteří jsou jako já, a přesto nejsou. Jak to tak u povídek bývá, některé jsou lepší, jiné horší (nebo jsou mi prostě jen už moc vzdálené?). Každopádně na všech povídkách je znát, že si s nimi překladatel Petr Komers dal opravdovou, krásnou práci a za to se dostalo knížce lepšího hodnocení, než by jinak dostala. Nejvíce se mi líbily povídky Generál na pensi, Příběh z městské čtvrti a Závany větru z Hua Tat. Naopak zcela mimo mne šla povídka poslední, Úděl pana Monga. Moc vděčná jsem za návod, jak číst jména, který se nachází na konci knihy. A nakonec musím ocenit i moc hezky zpracovanou obálku. Stejně jako uživatel Parxel, i já doporučuji knihu pro rozšíření si čtenářských obzorů.