Kdyby tak na mě někdo někde čekal

"Vůbec nehrozí, že bych začal věřit v Boha, nebo v Cosi nad náma, protože přece není možný, aby někdo shcválně stvořil to, co denně vídám v kasárnách v Nancy-Bellefondu." Z knihovny. Obal sympatický. Obsah nikoliv. Opět jsem cítila něco jako "WTF efekt" - když už to vypadalo s povídkou zajímavě, koncem to autorka stoprocentně zabila. Takové...divné bych označila. Už druhý den jsem měla problém si na nějakou vzpomenout - na delší dobu asi utkví povídka o firemníkovi - řidiči z povolání "Hlavní zpráva dne" - ta byla možná podle mně i nejlepší..., povídka "Catgut" je vlastně ekvivalentem českého filmu "Pasti,pasti,pastičky" - že by autorka viděla ?? nebo jen shodný nápad a realizace ? a pobavila ještě scénka s divočákem v jaguáru z povídky Junior. Ano vtipné místy taky bylo, ale jen chvilkové, aby opět přišel pád do hlucha. a citace : "Odtamtud, kde jsem byl, za sklem, jsem jí neviděl do tváře, ale když si sedla, všiml jsem si, jak malinký má prsíčka, a už tehdy jsem měl chuť na ně sáhnout." - věta je mi fakt odporná, nechutně evokuje pedo sklony, i když o nic takového v povídce nešlo... jen za 3* jako dobré...víc fakt dát nejde..možná ještě nějakou knihu od autorky zkusím. Nelze víc než 3* a dobré...

Před několika lety jsem od autorky četla román Prostě spolu, který se mi moc líbil. Kvůli čtenářské výzvě jsem proto ráda sáhla i po této knížce. A nelituji... Povídky Anny Gavaldy jsou jako jednohubky, které sice slupnete rychle, ale zanechají vám dobrou chuť na jazyku, příjemně v žaludku a zahřejí u srdce. A po snědení litujete, že už došly...