Kdo mluví a kdo mlčí

“To, co se říká. To, o čem se mlčí. To, co se skrývá”. Hlavní vypravěčka je právnička Lea. Má kamarádku Vittorii, která náhle umírá. Jako příčina smrti se uvádí utonutí ve vaně. Lee se to ale nezdá, protože Vittoria byla skvělá plavkyně. A tak v tom začne šťourat. Má potřebu zjistit příčinu její smrti. Vždyť je to její kamarádka. Najevo tak vychází nové informace o jejím životě, které nikdo netušil. Žijí na malém italském městečku, kde všichni věděli všechno o všech. Bylo snadné se potkávat a ještě snažší se sobě vyhýbat. Vittoria byl velmi oblíbená. Ostatní o ní věděli jen to, co chtěla, aby věděli, žádné informace navíc. Takže i pro Leu jsou některé informace překvapivé. Proč jí to Vittoria nikdy neřekla? Tohle je další kniha, kde není uvozena přímá řeč. Navíc jsem měla pocit, že se občas přeskakuje v myšlenkách a hůř jsem se v ději orientovala. Zpracování mě tedy příliš neoslovilo. Nicméně myšlenka je zajímavá. Hezky ukazuje, že sdělujeme jen to, co chceme a je to jen na nás a můžeme to ovlivnit. Jsou mezi námi ti, kdo mlčí a kdo mluví - tak to v životě chodí. Za mě to není kniha pro každého vzhledem k autorčinu stylu. Ale špatná taky není.

Za recenzní výtisk v rámci spolupráce děkuji knihkupectví Kosmas (Argo) Kdo mluví a kdo mlčí je román o životě, snech splněných i těch vzdálených, radostech i strastech, rodině, láskách, ale i o smrti. Autorka nás přivádí do malého města, aby nám ukázala život v komunitě, kde se vlastně všichni znají, o každém něco vědí a co nevědí, to jim řeknou jiní. Život tu běží stejně jako jinde, jen se tu snáz najdou odlišnější jedinci. Příběh, který nás v čase vrátí lehce do minulosti, je vyprávěn z pohledu místní právničky, která se odmítá smířit s informací o Vittoriině smrti. Začíná tak sled událostí, kdy se Lea vrací ve vzpomínkách do doby, kdy se s Vittorií, která svým způsobem „uhranula“ celou vesnici, seznámila, kdy spolu trávily nějaký čas a postupně zjišťuje, jak málo toho o ní za ty roky věděla. Musím se přiznat, že to je po dlouhé době kniha, u které vlastně nevím, jestli ji mám pochválit za i když svým způsobem obyčejný, ale přesto zajímavý příběh, nebo si mám postěžovat na náročnost čtení a zbytečně vlezlou hlavní hrdinku Leu (občas lehce otravná, odsuzující, podivně umanutá až posedlá). Je tu několik velmi překvapivých momentů, i když ten „lekavý“ efekt se trochu ztrácí ve složitosti vyprávění. Extrémně nejásám, protože mi neskutečně vadil styl, jakým to je napsáno, na druhou stranu mě příběh stejně uchvátil a nedokázala jsem ho odložit. Kdo mluví a kdo mlčí je zajímavý román, ale rozhodně nebude pro každého. Ne všem totiž bude vyhovovat styl vyprávění, nicméně je velmi zajímavé odhalovat Vittoriinu minulost, kterou ona sama před ostatními prostě zamlčela.