Kde se stala chyba ?

„Pro západního pozorovatele, vzdělaného v teorii a praxi západní svobody, je to právě nedostatek svobody – svobody mysli, tj. mysli osvobozené od donucování a indoktrinace, mysli pochybující, hledající odpovědi a diskutující o nich; svobody hospodářství od úplatného a všeprostupujícího nedostatečného řízení, svobody žen od utiskování ze strany mužů; svobody občanů od tyranie –, který představuje základ mnoha problémů muslimského světa. Avšak cesta k demokracii, jak v dostatečné míře ukazuje západní zkušenost, je dlouhá a namáhavá, plná nástrah a překážek. Pokud budou národy Středního východu pokračovat ve své současné cestě, může se sebevražedný atentátník, obložený výbušninami, stát metaforou pro celou oblast a pak nebude existovat žádný únik ze sestupné spirály nenávisti a zášti, záchvatů vzteku a sebelítosti, chudoby a útlaku, jejímž vrcholem bude dříve či později další cizí nadvláda.“ Slova tohoto významného a respektovaného historika a orientalisty by se snad měla tesat do kamene. Uplynulo nějakých 17 let od vydání knihy a text dodnes působí prorocky. Sluší se dodat, že kniha byla dokončena krátce před událostmi 11/09/2001 a tedy v textu o nich není ani zmínka. Přesto text působí po všech těch letech jako zjevení. Zvlášť při pohledu např. na dnešní Turecko pod nadvládou tyrana Erdogana, které autor v knize vyzdvihuje jako oázu parlamentní demokracie v poušti plné autokratů. Asi by se hodně divil, nebo možná ne, viz úvodní citace. Autor srovnává Islámský a Západní svět v několika ucelených a logicky uspořádaných kapitolách. Začíná u vojenství a hospodářství, pokračuje přes vzdělanost a přístup ke svobodě a nejvíc času věnuje kulturním rozdílům a vlivům, nevyhnutelnému přejímání západních kulturních vzorů, a reakci muslimského světa. Provází čtenáře celou historií. Přestože Západ dnes není v dobré kondici – a o tom kniha není – je stále nesrovnatelně dál, ve všech oblastech lidské činnosti, než cokoliv co se dnes nachází v Muslimském světě. Poukazuje na zásadní rozdíly v náboženské struktuře a institucionalizaci mezi Křesťanstvím a Islámem. Tedy plně institucionalizované Křesťanství vs. zcela neinstitucionalizovaný Islám. A zejména pak naprostou absenci čehokoliv vzdáleně podobnému křesťanské odluky práva církevního a světského. V Islámu nic jako světské neexistuje. Právníci jsou zároveň teologové. Neexistuje žádní náboženská instituce, žádná nejvyšší autorita (kromě Boha a proroka Mohameda). Existuje pouze Šaría, všeobjímající zákon, dokonalý, neměnitelný, konečný. Dále poukazuje na zásadní rozdíly v zakládajících mýtech. Hledání místa k životu u Židů, pokoření a obětování u Křesťanů a dobyvačná válka a vládnutí nad dobytým územím u Muslimů. Sleduje vývoj odluky církve od státu na Západě a vysvětluje, proč k němu v Islámském světě nikdy nedošlo. Sleduje kulturní rozdíly v mnoha oblastech, hudbě, literatuře, malířství, architektuře, oblékání. Ukazuje zcela zásadním způsobem odlišné vnímání slova svoboda na Západě vs. na blízkém východě. Svoboda jako opak tyranie na Západě, vs. spravedlnost jako opak tyranie na blízkém východě. Kniha je zásadní pro pochopení kulturních rozdílů mezi Západním světem a světem Islámu. Nejde však v žádném případě o kritiku Islámu. Obě civilizace se vyvíjeli v odlišných podmínkách a z toho pramení rozdíly. Kniha obsahuje množství zajímavých historických faktů a úvah. Autor nenabízí jednoznačný závěr, tím myslím jednoznačný důvod proč svět Islámu v závodě se Západem prohrává, byť indicií je mnoho a je na čtenáři a na dalším studiu, co si z toho odnese. Knihu bych doporučil všem, kdo se snaží pochopit dnešní svět. Zejména pak těm kdo se rádi ohánějí výrazy jako „islámofobie“ a „xenofobie“, další si doplňte. Po přečtení možná zjistí, že mnozí islámofobové a xenofobové toho o Islámu a Muslimech ví mnohem víc, než tito samozvaní propagátoři a fanatičtí obhájci otevřené multikulturní společnosti.