Katherine

Když jsem četla Jacoba, byla jsem nadšená. Říkala jsem si to bude dobrá série. Jenže už Vincent byl slabší. A Katherine to opravdu nevytrhla. Chápu její snahu o nezávislost, samostatnost. Ale v příběhu se za mě nic moc nestalo. Teda ono ani 220 stran není mnoho. Za mě silně klesající kvalita.

I mafii prostě žeru. Katherine je přesně ta hrdinka, kterou si buď zamiluješ, nebo ti poleze na nervy. Ledová královna. Tvrdá, odtažitá, sebevědomá až na hranu. Nehraje si na chudinku a rozhodně nikomu nic neusnadňuje. A právě to mě na ní bavilo. Není tuctová. Není měkká. A když už něco cítí, tak to z ní musíš páčit kleštěma. A Carter? Ten by si fakt zasloužil medaili. Tolik trpělivosti a vytrvalosti se jen tak nevidí. Nevzdal to, i když mu Katherine házela překážky pod nohy při každé příležitosti. Jejich vztah nebyl o sladkém okukování, ale o jiskření, tvrdohlavosti a postupném obrušování hran. A ta chemie tam byla. Příjemná dávka sexu, která příběh podtrhla, ale nepůsobila přehnaně. Děj měl tempo, pořád se něco dělo, žádná hluchá místa. Bavilo mě sledovat tu rodinnou mafiánskou dynamiku, intriky a pocit, že moc a loajalita jsou víc než city. Jen občas bych si přála trochu víc emocí do hloubky – někde to šlo rychleji, než bych chtěla. Konec zůstává otevřený, ale vzhledem k tomu, kolik má tahle rodina potomků, je jasné, že nás čekají ještě další příběhy. A upřímně? Já si je klidně přečtu. Není to kniha, která by mě rozsekala na kusy, ale je čtivá, svižná a v rámci série rozhodně drží laťku.