Především musím říct, že nápad zvláštního vyšetřování smrti nejlepšího specialisty na suši byl celkem zajímavý. Jenže co se týká této gastronomie, nejsem fanynka suši a z těch takových rádoby pochoutek mi bylo hodně mdlo, slušně řečeno. Takže nemám potřebu to ani ochutnat a dost mě i vzalo, co se týče zakázaného rybolovu. Takový masakr to člověka zvedne ze židle a nedostane to už nikdy z hlavy, já tedy ne. Plno pasáží mělo francouzská slova, která jsem nebyla schopna ani přečíst, natož si pamatovat, popis uliček a barů, restaurací, to mě opravdu míjelo ani jsem neměla představu kde se co nachází i když to bylo až moc popisované. Tím mě to odrazovalo dosti od čtení a nebýt toho, že jsem opravdu chtěla zjistit, kdo zabil takového mistra jedovatou rybou, asi bych tuto knihu ani nedočetla.

Příběh mrtvých Japonců se autorovi povedl vyšperkovat několika zajímavým vedlejšími motivy. Jednak jde o gurmánské pochoutky, popisy Lucemburska a hlavně tristní situací v lovu ryb zejména tuňáků. Tím jsem byl opravdu zhnusen, neboť jsem ani netušil, jak je situace, hlavně ve Středomoří, vážná. Doufám, že popis chovu ryb je zcela vymyšlen, jinak s rybami končím. Pátrání je také pořádně napínavé, což není určitě na škodu a bude se nejen proto hodně líbit.