Kam se poděl můj sýr?

Knížka mě nebavila. Nevím, zda to bylo tím, že mi samotné obrazy, na kterých je vysvětlováno, tedy myši v bludišti, nejsou sympatické, nebo stylem psaní, kdy text působil dojmen záměrného prodlužování. Na každý pád, po několika stránkách jsem se přistihla, jak text jen přelétávám očima bez iniciativy se nad ním pozastavit. Metafory mě nenutily k zamyšlení, chybělo mi tam naznačení hlubších souvislostí nebo nějaké zabroušení k archetypům. Už jsem přečetla několik podobných knih, ale ty mi přinesly alespoň nějakou inspiraci, tahle ne, jen mě nudila. Pokud by se text proškrtal a zkrátil tak, aby byl úderný (a použil by se menší font, hustěji by se potiskly stránky...), nebyla by to kniha, ale článek či pojednání, ovšem to by textu podle mě dost prospělo. I tak mě ale neláká představa, že je v pořádku cítit se v životě jako myš v bludišti. Tahle knížka pro mě není, ale neznamená to, že někomu jinému nemůže hodně pomoci.

Ze začátku mě od čtení odradily všechny ty pozitivní ohlasy, které se nám už na začátku snaží vnutit to, že je tohle naprosto jedinečná kniha. Já v ní tu výjimečnost nevidím, ano četla se krásně a lehce, měla pěknou myšlenku, ale to je všechno. Prostě pro mě to nebylo nic výjimečného, nepředalo mi to nějaké poselství, které bych si nedovedla představit sama od sebe, takže za mě takový průměr, který se však krásně četl.