K čemu jsou zbraně

K čemu jsou zbraně patří k nejoceňovanějším románům z cyklu Kultura, byť ze všech možných nominací proměnil jen jedinou. Je to dáno zejména tím, že na Iana M. Bankse žádné škatulkování neplatí. I zde se nám do rukou dostává kniha, od které možná nedostanete přesně to, co byste rádi. Naopak, Banks nabízí mnohem víc! Více v recenzích.

Je to spíš na silný 4, ale dávám plný počet, abych trochu zvednul jinak docela nízké hodnocení téhle klasiky. Asi tím, že zas až tak neholduji sci-fi a za top autory považuji P.K.Dicka a Waltera Tevise (tj. autory píšící převážně v 60. až 80. letech) tak mě tahle pozdně osmdesátková záležitost bavila. Relativně pomalé tempo, barokizující styl se spoustou vsuvek upomínající na Dunu a gotická atmosféra - to především v těch částech, kde se děj odehrává v těch podivných hradních sídlech a jiných fortifikačních místech. Pro mě byly nejsilnější místa ta, kde je to sci-fi tak nějak v pozadí a v popředí je psychologie a drobnokresba jednotlivých charakterů. V tomhle je Banks mistr. Tam kde se pouští do akce, to mě bavilo nejmíň, nevím jestli je to překladem, ale to byl často pěknej bordel a kolikrát jsem ani nevěděl, co se děje. Ale patří to k příběhu, který je o různých podobách konfliktu. Celkově 88% s tím, že tak 10% je z určitý nostalgie po tomhle hutnym a často až literátskym stylu. Tohle není klasický scífko, tohle je scifárna pro fajnšmekry a pro ty, co místo e-cigarety vytáhnou starou dobrou dýmku. Přesně taková tahle kniha je (a tak nějak předpokládám, že i celá série), jako mocný potáhnutí z bytelný dýmky. Doporučuji.