Jsi divný - část II

Tak jestli byla první část divná, druhá už je jenom špatná. Ponechávám stranou úvahy o té skutečné události, podle které byly knihy napsány. Život opravdu umí přinést ty nejnepravděpodobnější situace, takže tomu klidně věřím. Ale ono je to skutečně mizerně napsané. Flashbacky do minulé knihy jsou v počtu větším než malém a aby toho nebylo dost, autor klidně vykrade sám sebe a ocituje celé pasáže z předchozí části. Postavy nikam nesměřují, dělají stále stejně stupidní rozhodnutí, pokud už si uvědomí, že žijí zbytečně, nemá to na jejich nelogické jednání žádný vliv. V textu je zmíněna výborná korektorka, která texty opravovala. Nevím samozřejmě, jak vypadal původní text, ale bezchybnou práci neodvedla, protože chyb tam pořád zůstalo dost. A to stálé opakování autora, jak ho všichni, kdo četli první knihu, přesvědčují, že musí napsat i zbytek, jak je to skvělé, to už hraničí s trapností. Není to ani dobré, natož skvělé. Hodně mi to připomíná knihy Jakuba Trpiše. Spousta práce a snahy, navenek skvěle provedené, ale obsahově amatérské a nedotažené. Ta jedna * je tedy za snahu a úpornost, s jakou šel autor za vydáním (i když by se vůbec nic nestalo, kdyby tohle terapeutické psaní zůstalo jenom v nějakém šuplíku) a za to, že díky formě e-booku nemusel padnout žádný strom. A taky je to natolik krátké, že člověk času k přečtení tolik nelituje.

Ještě horší než první díl. Ještě více nelogické chování postav. Přemýšlím, jestli to snad celé nemělo být bráno jako parodie. Tohle snad nikdo nemůže myslet vážně, zvlášť když si to hraje na příběh "podle skutečné události". Sloužilo mi to už jen na trénování v rychločtení a do čtenářské výzvy.