Jmenuji se Alice

Dneska už je snad mezi mládeží tato literatura hodně rozšířená a bylo by jen dobře,kdyby na ně působila více odstrašujícně.

Když člověk v normálním životě zaslechne slovo feťák, je to automaticky něco tabu...něco nechutného, něco odporného, pro co absolutně nemůžeme najít pochopení. Stejně tak droga...věta "Ale já bych s tím nikdy ani nezačal/a." je pro všechny v tu chvílí naprosto samozřejmá... Naopak se vám pak dostane do rukou tato kniha. Alice je narkomanka...ale najednou to není to fuj, blé, odporná věc...najednou je to chudák holka, která tímto unikala od nalinkovaného života, který pro ni připravili rodiče. Najednou má každý pochopení, proč s tím vůbec začala. Byla možnost uniknout, tak unikla. Stále nám v hlavě zní ozvěna toho, že to není a nikdy nebude správné řešení, ale část to také dokonale chápe. Jsem nesmírně ráda, že paní Březinová tyto knihy napsala. Získáme tak nadhled a pochopení aspoň pro některé z nich, kteří drogu našli jako něco, co je dostane do "lepšího světa" ... i když se všemi následky.