Jméno této knihy je tajné

Tak jsem po třech velikonočních dnech dočetla a jsem trochu na rozpacích. Knížka se mi četla dobře, to nepopírám. Líbil se mi nápad i doslova osobní komunikace se čtenářem. Odkazy "pod čarou" (hvězdičky v indexu), spojené se změnou písma (verzály), ty mě nadchly, a to jak formou, tak i obsahem. (Výjimkou byly odkazy na s. 60 a s. 332, kde se opět vyskytují prohřešky proti češtině.) Připomínalo mi to diplomovou práci, kterou jsem před nedávnem podrobně studovala. Je otázka, nakolik tohle ocení i jedenáctileté děti . . . Zajímavé, i když poměrně "americké", bylo téma knihy a její obsazení, ale proč ne. Kas i Max Ernest mi přirostli k srdci, podobně jako Sebastian. A těch věcí, které ještě čekají na vysvětlení! Naprosto chápu ty další díly, které vidíme na zadní straně přebalu - že by už byly přeložené a vytištěné? Občas jsem narazila na chybnou češtinu: děti táhli, musím se držet pravdy a nic než pravdy; stane se a chápu, že chybovat je lidské. Víc mě zarazilo třeba rovnítko mezi významy hnůj a hnojivo, ani Franz Liszt se mi moc nezamlouval, ovšem helliotrop je úplný nesmysl: s jedním l je to kámen, a to v symfonii vůní jaksi postrádá smysl. Autor(ka) měl zřejmě na mysli otočník (Heliotropium), který voní po vanilce - teď je otázka, jestli jde o chybu autora, nebo překladatelky. Přikláním se však spíš ke druhé možnosti, a to vzhledem k závěrečným šifrovacím zmatkům jak v kapitole nula, tak v apendixu. I kdyby totiž Pseudonymous Bosch popletl otočník, těžko by převáděl šifrovací jazyk do češtiny, takže chyby v obou kapitolách budou zřejmě dílem Vandy Senko Ohniskové. Je ovšem možné - a já v to doufám - že už v příštím dílu se dozvíme, že chyby tam autor nechal se zcela jasným úmyslem: otestovat pozornost a schopnosti čtenářů své velmi netypické knihy! Takže mou poslední výhradou je rozsah, který zřejmě odradí většinu těch, jimž je kniha určena. Ale třeba se opět mýlím, a čtenáři mě - a hlavně nakladatelství JOTA - mile překvapí! "Jenom špatné knihy mají dobré konce. Když je kniha dobrá, konec je vždycky špatný, protože přece nechceš, aby kniha skončila. A vůbec nejdůležitější (tedy pro mne určitě) je skutečnost, že napsat konec je pokaždé opravdová fuška." P.S. Na odporné zloduchy, kteří plánují zničit celý svět, jsem v této knize nenarazila. Ale možná právě tohle je to MEGAtajemství, tak trochu nešikovně prozrazené . . .

Kdybych byla mladší - tak 10/11 let - myslím, že by se mi kniha moc líbila, ale nyní bohužel musím konstatovat, že jsem ráda, že ji mám konečně za sebou, protože jsem ji četla jen kvůli čtenářské výzvě.