Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
78%
(61 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
7.12.2023
25
Společenská a postupem děje stále drsnější satira pranýřující americký rasismus. Detektivní motiv je snad lákadlo pro většinového čtenáře, fakt ale je, že se jedná spíš o komediální hororovou zápletku.
Stejně jako i čtenáři přede mnou i já chválím povedený český překlad.
Společenská a postupem děje stále drsnější satira pranýřující americký rasismus. Detektivní motiv je snad lákadlo pro většinového čtenáře, fakt ale je, že se jedná...
Společenská a postupem děje stále drsnější satira pranýřující americký rasismus. Detektivní motiv je snad lákadlo pro většinového čtenáře, fakt ale je, že se jedná spíš o komediální hororovou zápletku.
Stejně jako i čtenáři přede mnou i já chválím povedený český překlad.
Číst více
1.2.2025
13
Podivná kniha. Moc mě to bavilo. Příběh, který je takové absurdní krimi s nástinem duchařiny a černým (ve všech významech toho slova) humorem, místy osvěživě nekorektním. A to včetně perfektně vystřižené vsuvky s panem "America First", kdy se sice musíte smát, ale zároveň vás vyděsí, že se tam za Velkou louží vstoupilo podruhé do stejné řeky.
Závěr jsem opravdu nečekala. Tím spíš mě zamrzelo, že ve...
Podivná kniha. Moc mě to bavilo. Příběh, který je takové absurdní krimi s nástinem duchařiny a černým (ve všech významech toho slova) humorem, místy osvěživě...
Podivná kniha. Moc mě to bavilo. Příběh, který je takové absurdní krimi s nástinem duchařiny a černým (ve všech významech toho slova) humorem, místy osvěživě nekorektním. A to včetně perfektně vystřižené vsuvky s panem "America First", kdy se sice musíte smát, ale zároveň vás vyděsí, že se tam za Velkou louží vstoupilo podruhé do stejné řeky.
Závěr jsem opravdu nečekala. Tím spíš mě zamrzelo, že ve výčtu jmen (vy, co se do knihy pustíte, pochopíte) se mnohá neobjevila. Rudí mužové a ženy jako vždy stojí hrdě bokem a nechají ty ostatní, ať křičí.
Paradoxně, když jsem zrovna dočítala poslední stránky, běžel nám v TV koncert Andrého Rieu v Sydney a kamera zabírala ty stovky povětšinou bílých tváří, po kterých stékaly slzy při zpěvu písně "Jsem Australan". Ale v tom mnohatisícovém davu jsem nezahlédla jedinou aboriginskou tvář. Nabízí se otázka, jestli je vůbec možné, aby byla požehnaná demokracie, která vyrůstá na kostech těch, kterým byla nejdřív odepřena jakákoli práva, kromě práva nepřekážet a zemřít.
Číst více
Číst více