Jíst, spát, jít. Jíst, spát, jít.

Jako poutník se člověk stává „chodcem ve dvou světech“ – jde na průsečíku viditelného, fyzického světa před svýma očima a neviditelného, netělesného světa za svýma očima, a celou dobu se snaží udržet sám sebe v rovnováze přesně na hraně, kde se oba tyto světy překrývají. Pouť je cesta plná nebezpečí, nároků, nalézání a náhod, cesta obnovující a odměňující, a během ní je třeba kráčet odhodlaně, soustředěně a cituplně po obou stezkách zároveň. Janet Hallová ušla v průběhu deseti let na poutních cestách tisíce kilometrů. Není vyznavačkou žádného konkrétního náboženství ani stoupenkyní nějakého určitého učení, směru nebo ideologie. Je obyčejný člověk, který náhodou narazil na cosi, co mu změnilo celý život. V této knize najdete shrnutí všeho, co na svých poutích zažila a pochopila. Pouť je závažná a náročná cesta, při níž se poutník pěšky přesouvá na určité místo a při níž žádá a přijímá cosi, co je pro něj důležité. Účelem této cesty je fyzická a duchovní obroda, ozdravení, oživení, omlazení a načerpání nových sil. Už od dávných dob byla cesta pro poutníky prostředkem jak dojít uzdravení, požehnání, odpuštění, řešení problému, jak získat materiální či duchovní prospěch nebo dospět k takové či onaké změně – pokaždé šlo o hluboce procítěné podněty, které poutník zoufale potřeboval vyřešit, aby „napravil“ svůj život, ale protože sám neměl dostatek sil, musel se obrátit na jakéhosi Prostředníka, který by se za něj přimluvil a donesl jeho modlitby příslušné Vyšší moci na nebesích. Poutnictví je tedy současně fyzická a duchovní cesta podnikaná za tímto účelem na dvou souběžných rovinách – vnější, horizontální, fyzické pouti „s nohama na zemi“ a současně vnitřní, vertikální, nefyzické, neviditelné cestě uvnitř naší mysli, v níž se snažíme vytvořit a udržet ideální obraz štěstí a zdaru.