Jeho Svatost 14. dalajlama

Knihu jsem měla půjčenou, ale už teď vím, že si ji musím koupit. Je to nádherné vyprávění o Jeho Svátosti proložené spoustou fotografií. Tato kniha je opravdu pohlazení na duši, neuvěřitelné vyprávění o odvaze Jeho Svátosti a tibetského lidu.

"Z Číny, Britské Indie, Nepálu a různých částí Tibetu se dostavily delegace s dary. Britové 'věnovali dalajlamovi zlaté hodiny se slavíkem, který z nich vykukuje a zpívá, šlapací automobil a tříkolku'." - chvilku mi to šlapací auto a tříkolka nešly na rozum - nějak to neladilo s důstojným obrazem Jeho Svatosti - než mi došlo, že mu tehdy, při slavnostním formálním uvedení na trůn, bylo 5 ... "Po obřadném podávání čaje, které se konalo hodinu před východem slunce, se místností rozlehl hlas žádající ticho a všichni shromáždění povstali. 'Dveře se otevřely a vešla hbitě se pohybující postavička ve zlatém rouchu a špičatém žlutém klobouku s dlouhými klapkami přes uši... potom ho šikhjab khänpo vyzdvihl na trůn, kde se ve všech hřejivých vrstvách pohodlně uvelebil.'" "Nikdo z nás nestojí o problémy," říká Jeho Svatost, "přesto jich však musíme řešit spoustu a řadu z nich jsme si způsobili sami. Současné moderní vzdělávání nedokáže zajistit, že jako jedinci, rodiny či společenství budeme šťastni. Tím se musíme seriózně zabývat. Jednou z příčin je fakt, že se často zaměřujeme na materiální cíle, zatímco lidské štěstí závisí na pokojné mysli. Musíme tudíž důkladně přemýšlet o tom, jak do vzdělávání v sekulárním kontextu vtělit niterné hodnoty." 'Jeho Svatost poznamenává, že v dětství se příliš nestaráme o náboženské, rodinné či národnostní rozdíly, prostě si hrajeme s kamarády. S přibývajícími lety ale tuto základní lidskou rovinu opouštíme a učíme se věnovat více pozornosti druhotným odlišnostem, jaké představují víra, rasa, společenské zázemí a úroveň vzdělání. Rozdělováním lidí na "my" a "oni" připravujeme půdu pro střet. Pátráme po způsobech jak bychom "my" mohli vyhrát a "oni" prohrát. To vede k šikaně, podvodům a vykořisťování, z něhož pramení násilí, korupce a propast mezi bohatými a chudými. Nejlepší řešení vidí dalajlama ve snaze naučit děti, jak zvládat destruktivní pocity jako hněv, strach, žárlivost a podezíravost. Stejně jako je učíme tělesné hygieně, je třeba seznámit je i s obdobnou hygienou emocionální, která zahrnuje porozumění, jak si poradit s hněvem i strachem a pěstovat v sobě laskavost vůči ostatním.'