Jednoho krásného dne

Hlavní hrdina Šlomi nás zavede do města Tiberias na severu Izraele. Sledujeme jeho lásku k poněkud zvláštní dívce Elle. Poznáváme jeho rodinu, v níž je každý osobitý. A čeká nás tu i spousta skvělého jídla, které se prolíná celým příběhem. Hned od první strany jsem věděla, že se mi tato kniha bude líbit. Autorův styl je úžasný a smekám před Alžbětou Glancovou, která knihu přeložila. Krásný až poetický text, i když popisuje běžné věci. Některá přirovnání jsou až kouzelná. Ač je kniha hlavně o vážných tématech a osobních dramatech, je napsána tak, že jsem se musela nejednou smát. Tato kniha je plná vztahů ať už to jsou vztahy v rodině, mezi milenci, sourozenci, ale také vztahy se sousedy a mezi národnostmi, které se v Izraeli potkávají. Právě historii Izraele tu v pozadí příběhu můžeme odhalovat. Ať už války nebo politiku, ale i nádherná místa, na která nás kniha zavede. Při čtení jsem hledala i na mapě, abych věděla, kde se zrovna nacházíme. V hlavní roli tu jsou však lidé a jejich tajnosti, které postupně odhalujeme a některé z nich jsou až šokující. Jsou tu skvěle vylíčeny těžkosti dospívání, ale i mateřská láska a potřeba ochránit své děti za každou cenu. I přesto, že byla kniha místy pomalejší tím, že se tam některé věci dost opakovaly, jsem nadšená. Autorův jazyk a celkově příběh jsem si moc užívala a čas, který jsem s knihou strávila, byl úžasný.

Spoiler! Spoiler!! Spoiler!!! Přerušila jsem četbu tíživého příběhu psaného psychicky nemocným autorem, v němž podrobně zaznamenává průběh svého pobytu v psychiatrické léčebně v Bohnicích (https://www.databazeknih.cz/knihy/jen-na-par-dnu-92782) , protože jsem se potřebovala po těch hrůzách čtenářsky osvěžit. A tak jsem zvolila tuhle - tolik vychvalovanou a propagovanou knihu. No to jsem si ale dala! Ukázalo se, že ta psychiatrická léčebna je relaxace oproti tomu, co sepsal pan Šemi Zarhin! Tak odporný příběh jsem už opravdu dlouho nečetla. Máme tedy masového vraha - dítě, které vystřílí celou rodinu; máme tedy dítě, které se třikrát pokusí o sebevraždu, aby pak následně jeho okolí usoudilo, že jde o takovou inteligenci, až jej pošlou do internátní školy pro mimořádně nadané děti; máme tady dítě, které je chronicky nemocné, fyzicky slabé, nadmíru nešikovné – a tak jde studovat na vojenskou akademii s fyzicky náročným výcvikem (to opravdu izraelská vojenská akademie přijímá takové padavky?); máme tedy kluka, který je tolik naštvaný na svého bráchu za to, že se nesmyslně nechal zabít, že touží jej tak silně kopat do břicha, až by zvracel – kdyby žil; mámu nazývá sviní a odmítá ji oslovovat slovem máma. Máme tady dítě, které se nechává sexuálně zneužívat za kousek jídla; máme tady další dítě, které při každé nepříjemné situaci, nevhodném slovu či nelibé vůni zvrací. A co dospěláci? Máma, která nemá pro svoji dceru jiná slova, než výsměch a pohrdání; jiná máma, která sexuálně zneužívá maloletého kluka; další máma, která je vynikající kuchařka, ale svým dětem dává ke svačině jen a pouze chleba natřený taveným sýrem a posypaný okurkou nakrájenou na kostičky (když jsem v textu posedmé narazila na okurku nakrájenou na kostičky, myslela jsem, že to snad nepřežiju!) a vznáší kletby na nežádoucí osoby. Tátové jsou slaboši a podpantofláci, příbuzní, sousedky, učitelky – to všechno jsou pokrytecké mrchy, které druhé jen pomlouvají, využívají či zneužívají. Všechny pro děj zásadní postavy vynikají alespoň jednou z těchto vlastností: lžou, podvádějí, páchají nevěru, předstírají a přetvařují se, jsou sexuálně zvrácené či jinak „ujeté“. Nikdo s nikým nedovede otevřeně mluvit, jediné náznaky souznění vznikají pouze ve ojedinělých chvílích, kdy některé osoby vedle sebe mlčky sedí. V celé dlouhé a na dějové epizody velmi bohaté knize jsem našla pouze tři postavy, které nikoho nezavraždily, neznásilnily, nezmlátily, nepohaněly, nepomluvily, neproklely, nevysmály – ale šlo o jen postavy epizodní. Už dávno jsem se v žádné knize tak velmi nezklamala. A nadto ještě i zásadně pochybuji o kvalitě překladu a práci korektora. Celkový dojem: HNUS.