Jazyk duchů

Kniha má krásnou obálku, která vystihuje malebný ostrov Astrae. Vzhledem k věku hlavní hrdinky se zřejmě jedná o knihu pro mládež, což mě vůbec neomezilo v tom, abych si ji užila. Královna Marchénka je zavražděna a při palácovém převratu se jejím třem dětem podaří uprchnout. Následník trůnu Julián ovládá všechny známé čarodějné jazyky, což značí, že je jednak mocný, ale také že patří mezi temné čaroděje. Na plovoucím ostrovu křižuje po mořích a pokouší se dobýt svou zemi zpět. A pak tu máme chytrou Nou zcela bez magického nadání. Děj je rozehraný skvěle, pátrání po ukrytých magických jazycích střídá boj se zákeřným Xavierem, zrádci ve vlastních řadách situaci komplikují, Julián propadá temné straně síly a Noa je na všechno skoro sama. Perfektní složkou příběhu jsou popisy jak fantaskního světa plného neznámých rostlin a živočichů, tak osob. Plastické, barvité zpodobnění prostředí mě dokonale vtáhlo. Postavy byly taktéž vykreslené skvěle s patřičnou hloubkou, tedy snad až na Xaviera, který představoval jakýsi předobraz ultimátního zla využívajícího znalosti a inteligenci k šíření pomluv a intrik. A který byl pochopitelně ošklivý a nahrbený, zatímco Julián pohledný. Co se týče mladého krále, opravdu bravurně byl popsaný jeho povahový vývoj. Kniha se mi opravdu líbila a čtení jsem si maximálně užila. Ovšem jednu výtku mám. Možná souvisí právě s věkem cílové skupiny čtenářů, ale mně bolestně scházela závěrečná konfrontace mezi hrdiny a padouchy. Na tak epické přetahování o moc bylo konečné řešení trochu zkratkovité a neuspokojující. A to nesnáším soubojové vykecávačky, kdy má hrdina záporáka na lopatě, ale musí s ním pořešit téma viny, motivů, odplaty a podobně. Tady bych si ovšem nějaké to: „kyš, kyš, já ti to říkal“ užila. Každopádně vřele doporučuju.