Jax

„Kdyby mé oči odhalovaly mou duši, všichni by při pohledu na můj úsměv plakali.“ Kurt Cobain Byla by to krásná, hodně naivní pohádka, ( těch náhod tam bylo až příliš) kdyby neřešila problémy života o kterých se až tak nemluví - autorka o tom ví své. „Dnešní večer je výjimečný. Patří všem krásným duším, které jsme ztratili, a všem krásným duším, které mlčky trpí.“ Několik lidí zapíská, jinak vládne takové ticho, že v Jaxově hlasu slyšíte syrové emoce. „Dnes zvedáme hlas, abychom dali světu vědět, že o duševním zdraví není potřeba mlčet. Abychom dali vědět lidem, že je má někdo rád.“

O něco málo slabší díl, než ty předešlé. Na čtivosti to ale neubírá .-) Příběh je určitě čtivý, romantický, vášnivý, vtipný. Svým způsobem i bolestný. Deprese….psychika….rozpolcenost…..jsem strašně ráda, že to Jax zvládnul po boku Stelly, která měla srdce ze zlata. I když to byl boj a nikdo nemá na růžích ustláno. Jen jsem upřímně čekala, že tam bude více vzrůša skrz jejího otce. Děj vlastně nemá žádné zvraty, jen si tak líně plyne do šťastného konce :-) Poslední kus mátové zmrzliny a co to všechno nezpůsobilo :-D vzhůru do dalšího dílu……