Jako po drátku

Generační sága, jejíž počátkem bude pro čtenáře rok 1850. Vdova Mária živí v kysuckých horách chudou drátenickou rodinu. Na popud světaznalého strýce se rozhodne jít za lepším. Společně se svou dcerou Rózou a synem Zoltánem se vydává do dnešního Ústí nad Labem. Sledujeme příběh, který nás zavede i do Ameriky a Zoltánův osud budeme sledovat téměř až do současnosti. Pokud chcete knihu plnou vážných témat, poutavého děje, skutečných historických událostí a emocí, tak jste ji právě našli. V celém příběhu je skvěle vylíčena atmosféra. Budete cítit nouzi, bídu a bude vám v břiše kručet hlady, protože si živě představíte všechnu tu hrůzu, kterou autor popisuje. Je tu však zároveň ukázáno, jak se člověk může odrazit ode dna a začít znovu, i když to mnohdy není vůbec snadné. Celou knihou se tu proplétají i skutečné osobnosti, jsou zde zajímavě zakomponované, ale upřímně mně trochu samotný příběh rušily. Kdyby byl celý příběh jen o neznámých hrdinech, asi by se mi líbil o něco více. Je tu spousta vážných témat, ať už rasismus, a to i v souvislosti osídlování Ameriky a Indiánů, svoboda, hledání svého místa, své rodiny, domova. Určitě samotný konec překvapí a donutí čtenáře zamyslet se. Kniha mě někdy bavila více, jindy méně. Co mi opravdu vadilo a rušilo při čtení, bylo střídaní vypravěčů, že třeba i na jedné straně byli tři různí. Ale každopádně, když jsem se začetla a ponořila do příběhu, tak jsem knihu nemohla odložit.

generační román konečně po mužské linii s obrovským potenciálem strhnout čtenáře autorovým nadšeným vyprávěním, které plyne "jako po drátku", nevěřil bych, že je to prvotina, a kdyby Šanc udělal poslední tečku na straně 268, doporučoval bych všem a těšil se, jakou pěknou pohádku o indiánech (i když já byl od mateřské školky vždycky Old Shatterhand!) jsem si pro potěšení vybral na závěr roku... ...jenže pak najednou přijde rychlý zvrat k jakési červené knihovně, neuvěřitelné se stane nevěrohodným, už takhle černobílý svět dobrých a morálních chudáků žijících v přírodě, přirozenosti a tradici a nespravedlivě vykořisťovaných mocnými boháči, obchodníky a průmyslníky, ponižovaných namyšlenými měšťáky a pronásledovaných krutými četníky/šerify/policajty sklouzne k naivní idyle nekriticky oslavující vše alternativní a subkulturní v sentimentálním kýči se všemi stereotypy, které si lze představit (trampové, skauti, disidenti, Romové, odebrané děti, bioženy atd.) jestli Šanc nezůstane autorem jedné knihy-konfese, pak bude jistě druhá o alternativní biokomunitě rodinných ekofarem (podporovaných dotacemi z EU)